V roce 1995 vydalo nakladatelství Rowolt Taschenbuch Verlag knihu pro děti Das Geheimnis der schwarzen Puppe. Oder: Sara kommt von weit her (Tajemství černé panenky aneb Sara přichází zdaleka) od Dagmary Scherfové. Má 185 stran, 18 kapitol, každá kapitola má titul. Hlavní postava Anka se přátelí s Julií. Strážní domek u dráhy, který nemá střechu ani okna, se jim zalíbí a dívky se rozhodnou v něm trávit příjemné chvíle plné dívčích tajnůstek. Zde poprvé vytane na povrch konflikt, který bude řešit následující text: Anka je cikánka (tento výraz se používá v celém dalším vyprávění). Náhodou najde Anka v hlíně panenku, vyhrabe ji a vidí, že panenka má spálenou ruku. Očistí ji, zabalí do šátku a chystá se ošetřit její zranění. Poté začne pátrat po lidech, kteří v domku kdysi bydleli, po původu panenky a po osudu dalších osob, spojených s tímto příběhem.

Dalším motivem je neonacismus. Skupina mladých chlapců, mezi nimi i Juliin bratr Ralf, útočí na Anku, vyhrožuje jí a vytlačuje ji z jejího tajného místečka na hraní, vykřikuje stejná hesla jako kdysi národní socialisté. Ralf se na konci příběhu umoudří a chce skupinu „holohlavých“ opustit, zda se mu to podaří, není jisté, protože prý nebývá snadné se vymanit z vlivu násilníků.

Tajemství černé panenky udržuje čtenáře v napětí, teprve ke konci vyprávění se dozví, že poslední strážný schovával cikánskou dívku Sáru. 14. dubna 1945 nacisté domek vypálili, protože „tenhle celý špinavý hmyz je třeba vykouřit“, jak se vyjádřil místní příslušník strany (str. 113).

Panenka je nejen hračka skutečné a ukrývané holčičky Sáry, nejen nová kamarádka Anky, nýbrž má tu moc, že se proměňuje v živou bytost a hovoří nejen s Ančinou „bílou“ panenkou Leilou, ale i s Ankou samou. Jejím prostřednictvím se vypráví legenda o dvou Mariích a egyptské služebné Sari la Kali: „Cikáni z ní učinili svou svatou, protože měla stejně tmavou kůži jako oni. A kopie její sochy s sebou vozili na svých cestách.“ (96)

Z ohrožení Anku vysvobodí nejen dospělí (dědeček Fred, paní Ungerová), ale pomohou i přátelé ze skupiny Delfíni, které Anka považovala načas za zrádce. Objeví se i Manuel, starý strážný z domku.

V pozadí příběhu jsou události z jara roku 1945: „Ale ano, o tom jsem ti už vykládal. To byla doba, kdy byl Adolf Hitler u moci. To znamená, v dubnu 45, bylo mi patnáct, tehdy byla doba vlády hnědé hrůzy, bohudík, právě v posledním tažení!“ (str. 91) Zjednodušujícím způsobem se charakterizuje atmosféra strachu a násilí a stojí v souvislosti s odsouzením neonacismu.

V kapitole Der Zigeunermarkt und ein Fund in der Asche (Cikánský trh a nález v popelu) pokračuje autorka v tradici popisu z doby romantismu. Několik cikánských rodin se zastavilo ve městě, prodávají své výrobky – proutěné zboží, mladá dívka má bílou halenku a červenou sukni, pohupuje se v bocích, děti (Ellena) jsou pro jiné lidi „špinavé“, babička Blischta je středem skupiny, dále je zde postava tajemného Mamu, který býval houslařem a zpívá píseň o koních a svobodě.

Kromě takových informací je v knize množství výchovně zaměřených výroků o předsudcích, o rozdílech v barvě kůže, o nepřátelství vůči cizímu elementu.

Povídka Tajemství černé panenky je fikce s jasným pedagogickým poselstvím: odsouzení násilí, podpora snahy o porozumění člověku, porozumění jinakosti. Jazyk i rovina zprostředkovaných faktů odpovídají cílové skupině osmi až desetiletých děvčat.