se narodil v roce 1969 v britském Southportu, dětství strávil v Malvern, Worcestershire. Vystudoval anglickou a americkou literaturu na University of Kent. Jeden rok žil na Sicílii, poté se na dlouhých osm let přestěhoval do Hirošimy v Japonsku, kde na tamější technické škole vyučoval angličtinu. Od svého návratu žije v Irsku.

Do literatury vstoupil v roce 1999 románem Ghostwritten (česky pod názvem Hybatelé, Volvox Globator, 2005). Vstup do světa velké literatury to byl vskutku impozantní; Hybatelé vyhráli Mail on Sunday/John Llewellyn Prize a dostali se i do užšího výběru cen deníku Guardian pro nejlepší literární prvotinu.

U románu Hybatelé je možné sledovat zrod Mitchellovy originální literární metody, založené na zmnožení – větším počtu hrdinů, již mizí, znovu se objevují v nejrůznějších náznacích a reinkarnacích. Mitchell představil devět vypravěčů, za jejichž příběhy cestuje po celé zeměkouli – do Mongolska, Irska, Japonska, Honkongu, Petrohradu apod. Zároveň celý román pojal jako důmyslný exkurz do světa literárních žánrů; každý z příběhů je vyprávěn v jiném duchu; je tam vše od vnitřního monologu teroristy po příběh zkorumpovaného právníka, thriller, duchařská historie, sci-fi, milostný román i pohádka. Vše dohromady se mísí a prolíná, aby to nakonec vytvořilo jeden působivý celek.

Svým druhým románem, number9dream (2001), se od této své kritikou oceňované, ale i zatracované metody odchýlil. Čtenáře zavedl do současného Tokia, ve kterém chlapec Eidži Mijake pátrá po svém nepoznaném otci. Namísto různých žánrů a vzájemně se proplétajících příběhů se Mitchell soustředil na příběh jediný, na první setkání venkovského chlapce s velkoměstem, na jeho horečnatému snu podobné zážitky.

V roce 2004 vydal svůj prozatím nejúspěšnější román, Cloud Atlas (česky pod názvem Atlas mraků, BB/art 2006), za nějž byl téhož roku nominován na Bookerovu cenu. Opět se jím vrátil k románové struktuře Hybatelů, k povídkám podobným segmentům propojeným matematickým vzorcem, k šesti zdánlivě nesouvisejícím příběhům, odehrávajícím se v koloniálním 19. století, politikou prošpikovaných sedmdesátých letech či blízké i daleké budoucnosti. Atlas mraků je chytrou literární hříčkou, románem o moci, jejím zneužití, o vztazích mezi silnými a slabými a především románem o neměnnosti lidské povahy a stále se opakujících chybách.

Dle svých vlastních slov čerpá literární inspiraci u autorů jako John Banville, Vladimir Nabokov, George Eliot či v neposlední řadě Haruki Murakami. Obzvláště důležitá je pro jeho tvorbu osobní zkušenost s odlišnou kulturou; osm let života v Japonsku ho ovlivnilo nejen stylově (japonské umění ho okouzlilo jistou jednoduchostí a čistotou stylu), ale také mu dalo neocenitelnou zkušenost, jaké je být cizincem, kterého okolní společnost nikdy nepřijme.

V roce 2006 vydal svůj zatím poslední román Black Swan Green; v současné době pracuje na románu čtvrtém, historické sáze o umělém ostrově Dedžima nedaleko Nagasaki, vytvořeném v 17. století pro holandské obchodníky. Má v plánu postavit proti sobě dvě kultury, napoleonskou Evropu a šógunské Japonsko. Jak prozradil v jednom z rozhovorů, román se bude opět skládat ze šesti částí o osmnácti kapitolách. Devět z nich bude vždy vyprávěno cizinci – gaidžiny, druhých devět Japonci.

David Mitchell se v roce 2003 dostal na prestižní seznam Nejlepších mladých britských autorů vyhlašovaný literárním časopisem Granta.