Komiksového fandu čekají předvánoční hody. Nakladatelům se vše sešlo tak, že na nás během několika málo dní vychrlí novinky, na které fanoušci čekají dlouhou dobu. Zahájil BB / art s dalším comicsem od A. Moora: tentokrát se jedná o komiks černobílý, ale rozhodně ne nezajímavý. Konečně se nám do rukou dostávají příběhy Swamp Thing, Bytosti z bažin, Bažináče.

Bažináč je kontroverzní překlad V. Janiše, který si za ním stojí, jak nejpevněji může. Můžeme se dohadovat o tom, zda je toto řešení přípustné, ale rozhodně můžeme říci, že to není řešení špatné. Komiksoví fanoušci sice znají Swamp Thing v „originálním balení,“ ale přece jen se u nás nejedná o fenomén rozšířený tak jako Batman. To dalo Viktoru Janišovi právo zahrát si na komiksového boha a pojmenovat hrdinu po svém. Myslím si, že přijetí jména Bažináč je jen otázka zvyku a tolerance. Budoucnost ukáže, jak se překladatel trefil ani ne tak do vkusu, jako do schopnosti přijmout nové pojmenování.

Co je vlastně Bažináč? Nebo kdo? Bažináč vznikl v jedné z louisianských bažin při explozi. Mnoho superhrdinů se objeví při explozi. Ale Bažináč je originální. Původně to byl doktor Alec Holland, jenž žil poklidně se svou ženou v domku s laboratoří kdesi uprostřed bažin, kde se snažil vytvořit jakousi bioregenerativní formuli pro vládu. Pak se komusi znelíbil a ten kdosi jej i se ženou vyhodil do povětří. Tělo, nasáklé chemikálií, padlo do bažiny, kde je začaly požírat rostlinné mikroorganismy, jež díky urychlovači doopravdy rostly a spolu s živinami do sebe natáhly i vědomí zemřelého Aleca.

Bažináčovy příběhy jsou už docela staré. Je to hrdina osmdesátých let, v USA velmi známý, který ale dosáhl největší slávy až tehdy, kdy se jej scénáristicky chopil právě Alan Moore. Jak už jsme u něho zvyklí (troufnu si říci, že nepřeháním, pokud řeknu, že jeho předchozí díla jsou doopravdy nosná a v žánru stěžejní), i tentokrát nás čeká brilantně napsaný příběh. Ne nadarmo se o Moorovi říká, že je jedním z nejschopnějších komiksových autorů.

Tentokrát jde na věc od lesa. Nebo ještě lépe řečeno, od bažiny. Celý komiksový život před Moorem si Alec myslel, že je člověkem v rostlinné kůži, že se mu podaří vrátit se do lidské podoby. Dokonce by to bylo záhodno, jelikož se chová asi nejlidštěji v porovnání se všemi okolními močály. Ale hned v prvním sešitu mu udělí Moore tvrdou ránu – Alec se dozví, že není Alecem, ale pouhým spletencem rostlin, jež se snažily napodobit lidské tělo. Má jen lidské vědomí. Moore popisuje naprostou ztracenost, pocit nesounáležitosti jak se světem lidským, tak se světem rostlinným. Bažináč si připadá jako netvor a nemá dál chuť žít, touží jen splynout se zemí a zbavit se zbytku lidství. Nebo naopak? Touží si jej podržet? Jako bychom přímo slyšeli ono hamletovské být, či nebýt... Pochopitelně vnější okolnosti nakonec přinutí Bažináče býti Bažináčem a vnořit se opět do bujné vegetace, aby ochraňoval.

Moorovi se skvostně podařilo vyjádřit náladu muže, jenž už není mužem, celý příběh má jakoby snový nádech, i přes černobílou kresbu cítíme brčálovou temnotu marnosti, která se snáší nad konáním hlavního hrdiny.

BB art nám dal k dispozici prvních osm sešitů pod Mooreovou taktovkou a poskytuje nám tak pouhý prolog a jednu epizodu z celé legendy. Ale už i tady můžeme vyčíst, že se jedná o hrdinu ne nepodobného Gaimanovu Sandmanovi. Ani Sandman není hlavním hybatelem děje, je jen tím, kdo děj zpravidla jemně „pošťouchne“. Je pravda, že Bažináč umí pošťouchnout velmi důrazně, ale i on je vnějším pozorovatelem, jenž zapůsobí jako Deus ex machina až v okamžiku nezbytné nutnosti. K tomu Moore dokonale těží ze svého nápadu s Bažináčovým původem, takže na rozdíl od Sandmana se nad Bažináčem vznáší temný oblak smutku. Ten prostupuje i ostatní postavy a dává vzniknout světu, jenž má svou vlastní, nebývale krásnou atmosféru.

Máme tedy možnost držet v rukou svázané vydání několika sešitů, a máme dokonce možnost zažívat ono vzrušení komiksového fanouška, jenž netrpělivě čeká na další pokračování svého oblíbeného příběhu, neboť Moore v předposledním sešitě předzpíval prolog dalšího příběhu, kterého se však dočkáme až v druhé knize. Tato skutečnost však může na druhou stranu způsobit jisté rozpaky, a to ohledně samotného autorova záměru. Je proto nutné mít na paměti, že se nejedná ani o první, ani o poslední díly. I přesto však mohu říci, že je snad Bažináč uchopitelný. Právě tuto neukončenost vyzvedávám jako velké plus, protože český čtenář komiksu dostává díla ucelená, nebo alespoň s ukončenými epizodami. Bažináč je výjimkou. A ten pocit očekávání je přesně to, co ke komiksům patří.