Simona Bohatá

Někdy nemůžeme udělat správnou věc ze strachu, někdy proto, že jsme příliš bezmocní, příliš malí, příliš opatrní nebo nám jen nedojde, že bychom něco udělat měli. A jindy zase máme odvahu, ale nenapadne nás, že náš čin třeba až tak správný není. Simona Bohatá své zbabělé hrdiny mnohdy obnažuje na kost, ale nezapomíná jim přitom projevovat pochopení.

Klikař Beny je příkladem toho, že není třeba zas a znovu zkoušet objevit Ameriku ani pokoušet se doložit, že vypouštěním tabákového dýmu do vody zlato nevznikne. Je to sázka na zručně vyprávěný uvěřitelný příběh, s nímž se mnozí ze čtenářů, často i na základě vlastní zkušenosti s dobou před pádem železné opony, mohou nějakým způsobem ztotožnit.

Ve své druhé knize zavádí Simona Bohatá čtenáře na pražský Žižkov osmdesátých let. Parta spolužáků se tu setkává s invalidy či drobnými kriminálníky a všechny přitom sleduje nemilosrdné oko normalizačního režimu. Knihu však nelze označit za další z řady titulů o normalizaci. A to je dobře.