Václav Kahuda

Nový román Václava Kahudy Bytost tematicky do značné míry navazuje na jeho předchozí rozsáhlý román Vítr, tma, přítomnost. Přesto se jedná o zásadně odlišný text, neboť autor tentokrát nepopisuje přítomnost, ale zaměřuje se na svéráznou predikci naší blízké budoucnosti roku 2080.

Je román Václava Kahudy Vítr, tma, přítomnost science fiction, nebo není? A jsou konspirační teorie opravdu to nejzajímavější, co tato kniha čtenářům nabízí?

Že by konečně onen velký, kritický román o současnosti (nebo přesněji o nedávné minulosti), na který se tak dlouho čekalo? Nic podobného, Kahudova kniha rozhodně nepředstavuje žádnou přesně mířenou kritiku postsocialistické společnosti, ani nenabízí jasnozřivou analýzu soudobé české demokracie. Spíš jde o jakýsi velmi těžko čitelný dokument současné doby, což je ale něco podstatně odlišného.

Skvělá poslední fantaskní kapitola rozsáhlého Kahudova románu bohužel sama o sobě nedokáže ospravedlnit předchozích 600 stran, na nichž paranoidní vypravěč (se zřetelně autobiografickými prvky) splétá velkolepé konspirační teorie. Vítr, tma, přítomnost doplácí na rozsah a neujasněnost autorského záměru.

Román nedisponuje pouze jednou hlavní a ucelenou dějovou linií – jednotlivé příběhy autora a mnoha dalších osob (veřejně známých, ale i naprosto obyčejných) jsou nepravidelně a značně chaoticky vytrhávanými střípky z poháru celého našeho života.