Kniha příběhů, které se staly nebo se mohly stát. Kniha o lidech, kteří si vstoupili nebo mohli vstoupit do života. Mozaika hrdinů i zrádců. Syrové vyprávění, které v učebnicích dějepisu nenajdete.
JP
Jiří Padevět
Seriózní, uměřený, věcný. Tímto dojmem při veřejném vystupování působí profesor Jiří Drahoš, bývalý předseda Akademie věd České republiky a toho času kandidát na prezidenta České republiky. Nakolik tuto pověst mění jeho vzpomínková kniha?
Kniha navazuje na předloni vydaného průvodce Anthropoid od Pavla Šmejkala a Jiřího Padevěta. Nejde však o další komentovaná zastavení na stezce po stopách paradesantní akce vedoucí k odstranění Reinharda Heydricha, nýbrž o pozoruhodnou úvahu nad hlubinami i výšinami lidské statečnosti, strachu a bolesti.
Kdo zná Jiřího Padevěta jako seriózního muže, který pátrá v archivech a pak promlouvá o našich historických traumatech, bude možná překvapen jeho zálibou v surrealismu či poodkrytou minulostí bouřliváka. Kniha rozhovorů s populárním historikem může sloužit i jako úvod k jeho obsáhlejším opusům.
Pro budování či spíše uzdravování naší kolektivní paměti je důležité dokumentovat zločiny páchané u nás Rudou armádou i hrůzy německého odsunu. A zvláště potřebné je přiznání zvěrstev páchaných Čechy. Zároveň bychom se ale neměli senzacechtivě „zadrhávat“ jen na krvavých masakrech a vraždění. Důležité je rovněž si připomínat konstruktivní spolupráci, která po staletí mezi Čechy a Němci panovala.
V knize najdete místa uspořádaná podle současného členění krajů České republiky a dále v rámci kraje abecedně, na kterých došlo během března až května 1945 k násilnostem ze strany branné moci nacistické třetí říše. Jedná se o území celé dnešní České republiky, tedy nejen o území protektorátní, ale i o území zabrané v roce 1938 a přičleněné k říši. Nenajdete zde místa k násilnostem určená, tedy káznice, věznice, koncentrační tábory a popraviště, a nenajdete zde místa, kde se jednalo jednoznačně a
Kniha možná mnoho překvapení nepřináší. Válka je zkrátka krutá a pravidelně uvolňuje stavidla lidské agresivity, či dokonce sadismu. Publikace je ovšem záslužná v tom, že může příbuzným obětí i badatelům osvětlit, kde přesně skonal ten který nacistický vězeň. A právem také upozorňuje na problematiku památníků připomínajících oběti. Ty byly po roce 1948 někdy jednostranně vydávány za pohřebiště padlých hrdinů Rudé armády a zamlčována byla přítomnost pozůstatků i mnoha jiných.
Kniha může plnit roli průvodce na výpravách do etapy české historie, která se sice může zdát vzdálená, ale český národ poznamenala hluboce a následky je možné pociťovat dodnes. Může také v souladu se svým názvem sloužit jako skutečný průvodce pro „pražského chodce“. Může konečně rozvíjet náš smysl pro paměť míst, pro děje, jejichž aktéři jsou již mrtví a jejichž činy byly už většinou zapomenuty, ale v geniu loci Prahy jsou stále skrytě přítomné – spolu se vším, co se zde odehrálo předtím i potom
