V knize najdete místa uspořádaná podle současného členění krajů České republiky a dále v rámci kraje abecedně, na kterých došlo během března až května 1945 k násilnostem ze strany branné moci nacistické třetí říše. Jedná se o území celé dnešní České republiky, tedy nejen o území protektorátní, ale i o území zabrané v roce 1938 a přičleněné k říši. Nenajdete zde místa k násilnostem určená, tedy káznice, věznice, koncentrační tábory a popraviště, a nenajdete zde místa, kde se jednalo jednoznačně a pouze o bojovou situaci. Rovněž zde nenajdete místa, kde došlo k úmrtí jedné osoby, nebo „pouze“ ke zranění. Zpracování takových míst, byť ani takto si nečiní kniha nárok na úplnost, by přesáhlo možnosti jednoho lidského života. Místa se dají rozdělit tematicky do čtyř skupin, které se ovšem mohou vzájemně prolínat.

První skupinou jsou násilnosti spáchané protipartyzánskými komandy na Moravě, kdy byly terorizovány a vypalovány takzvané partyzánské vesnice a vražděni jejich občané. Zde jsou asi nejznámějšími lokalitami pasekářská osada Ploština a valašská obec Prlov.

Druhou skupinou jsou násilnosti páchané v rámci potlačování českého povstání v květnu 1945, kdy se často jedná o následek bojové situace nebo o směs boje a následných násilností na zajatcích a civilním obyvatelstvu. Zde jsou asi nejznámějšími a nejrozsáhlejšími případy Velké Meziříčí, Přerov a Třešť, patří sem i události spojené s potlačováním povstání v Praze a jejím okolí.

Třetí a největší skupinou jsou místa, kde zemřeli vězni z transportů a pochodů smrti, většinou na severozápadě, západě a jihozápadě území České republiky. V této skupině je také nejvíce obětí, většina zřejmě navždy anonymních. Jako transport označuji případy, kdy vězni byli přepravováni vlakem, nebo lodí, jako pochod označuji případy, kdy většina vězňů šla pěšky, část byla někdy dopravována na vozech.

Čtvrtou skupinou jsou chaotické a nesystematické násilnosti ustupujících vojenských jednotek, ať už Wehrmachtu, nebo Waffen-SS, páchané na civilním obyvatelstvu, které se někdy snažilo kolony zpomalit nebo zastavit, někdy jen přihlíželo u silnice, a přesto bylo zavražděno.

Bylo by zásadní chybou tvrdit, že pachatelé jsou pouze Němci a oběti všichni ostatní. Mezi pachateli konkrétních zločinů najdete Rusy, Ukrajince, Chorvaty, Lotyše, Maďary a další národnosti. Mezi oběťmi najdete samozřejmě Čechy, ale v případě transportů a pochodů smrti především Židy z celé Evropy, Poláky, Maďary, Ukrajince, Rusy, Italy, Řeky, Francouze a další národnosti.

Snažil jsem se co nejvíce obětí i pachatelů identifikovat, ale v řadě případů je to zřejmě nemožné. Pokud bylo dohledatelné, je za jménem vždy uvedeno datum narození, u vězňů pak vězeňské číslo. Pokud není u jakéhokoliv data uveden rok, jedná se vždy o rok 1945.

Velmi užitečným pramenem byl Národní archiv, fond ÚV SPB a fond KT OVS, dále Archiv bezpečnostních složek, fond 325 a další fondy, dále regionální kroniky, archivy a muzea, kde mi vždy vyšli vstříc. Neocenitelná se při práci ukázala jednak databáze http://www.jewishgen.org/databases/Holocaust/ a jednak stránky zřízené Ministerstvem obrany České republiky http://www.valecnehroby.army.cz.

Pokud jde o ilustrační materiál, řada fotografií je sice unikátních, ale jejich kvalita je bohužel nízká.

Stáhnout celou ukázku ve formátu .pdf.