Potřeba přijímat potravu nás pojí s ostatními živočichy, ale zároveň jsme průběh tohoto procesu vycizelovali do takového množství rituálů, až je jistý druh přijímání dokonce označován jako „svatý“. Nová kniha historika France zatím nejobsáhleji a nejpečlivěji dokumentuje a analyzuje, jakou podobu mělo přijímání (jaké) potravy v minulém století po nástupu komunistů.
MF
Martin Franc
Obsáhlá publikace líčí veřejný i soukromý život vědců dvou generací dvacátého století v široké celospolečenské perspektivě.
Existovalo něco takového jako „socialistické dětství“? Autoři se v obsáhlé publikaci snaží postihnout základní rysy dětství a dospívání v socialistickém Československu. Některé kapitoly působí trochu nezáživně a suše, knihu ale oživují tematické exkurzy, třeba o hračkách napomáhajících budovatelskému úsilí nebo o tématu partnerství v dobových osvětových knihách pro mládež.
Zvláště pro čtenáře mé generace je v publikaci leccos nového (třeba informace o existenci tzv. „autostopařských knížek“). Autoři svůj odborný výklad místy ilustrují na příkladech dobových filmů, celkově ovšem třeba krásná literatura a další oblasti umění zůstávají mimo oblast jejich zájmu, a tak jejich výklad – vzhledem k potenciálně atraktivním tématům, o kterých pojednávají – působí až překvapivě suše. I přesto jde o knihu jistě záslužnou.
