Vlámský prozaik Peter Terrin se ve svém čtvrtém románu Hlídač pokouší poodhalit, k jakým koncům může vést slepá oddanost řádu a povinnostem a prahnutí po vyšším cíli v prostředí, jehož kontakt s vnějším světem je omezen na jedinou škvíru v bráně.
Peter Terrin
Oba se zadíváme na opačný konec suterénu. Brána je skrytá vpravo za garáží 1. Pach vlašského ořechu je tak pronikavý, že od Harryho na krok ustoupím. Podle mých hodinek nám zbývají ještě tak tři hodiny, než by měla dodávka dorazit. Přesto se mě zmocňuje nervozita, zatímco Harry se v mojí přítomnosti trochu uklidní. Každopádně zastrčí zbraň a dlouze vydechne. „Je ten chlapík už vzhůru, co myslíš?“ „Pochybuju,“ odpovím. „Jestli přes den pracuje, tak bude vstávat až tak za hodinu.“
Vlámský spisovatel Peter Terrin (nar. 1968) se drží stranou literárního dění, jeho tvorba přesto vzbudila nejprve v Nizozemsku a pak i ve Vlámsku pozornost. Díky Ceně Evropské unie za literaturu, jejímž cílem je podnítit a finančně podpořit překlady oceněných děl, se Terrinův román Hlídač překládá do desítky jazyků.