Jeffery Deaver

Pokus o radikálně atypickou kompozici krimirománu psaného od konce k začátku thrillerovému rutinérovi Deaverovi vyšel. Kniha má napětí, spád i tajemství a několik dobrých nápadů. Ale srážejí ji špatně napsané pasáže a překombinovaná pointa.

Jefferyho Deavera proslavily romány, ale rád se věnuje i povídkám. Píše je v poněkud nadměrných velikostech, s neustálými překvapivými zvraty a obraty. Vyjdeme-li z toho, že ve zlatých magazínových časech znamenalo padesát stran už „krátký román“, najdeme mezi třinácti položkami knihy krátkých románů hned pět.

Jeffery Deaver píše každý rok jednu knihu. A přitom usiluje o to, aby se neopakoval, aby jeho román měl každých třicet stran nečekaný zvrat a dva tři falešné konce. Splnil to i zde. Jenže nepřekvapivost zvratů a průhlednost, s jakou rozplétá zápletku, je selhání, dané nejspíš únavou z nadprodukce.

Jako by k nám tenhle James Bond přišel z jakéhosi alternativního, mírně pozměněného světa.

Po přečtení pár kapitol thrilleru Hořící drát se čtenář může upřímně zděsit, protože si uvědomí, jak málo toho o elektřině ví a jak snadno může někdo této nevědomosti využít ke zločinným plánům.