V mrazivém eseji o aktuálním dění na pozadí historie Ruska a jeho koloniální minulosti Sofi Oksanen mimo jiné osvětluje, proč se ruští vojáci vracejí z fronty s ukradeným spodním prádlem ukrajinských obětí, kdo vůbec jsou Rusové páchající zvěrstva na Ukrajině nebo jaký díl odpovědnosti za tyto hrůzostrašné činy nesou ruské ženy.
SO
Sofi Oksanen
Ve svém nejnovějším románu opustila Sofi Oksanen Estonsko a vrátila se do současnosti finského hlavního města. Své životní téma, postavení žen a obecně rozdíl mezi pohlavími, však rozhodně neopouští. I když jej tentokrát podává v trochu překvapivém balení.
Finská spisovatelka Sofi Oksanen vtrhla do finské literatury románem Stalinovy krávy jako provokatérka hned s několika silnými tématy. Prvním z nich bylo velmi autentické a nepřikrášlené zobrazení pocitů ženy žijící léta ve vleku poruchy příjmu potravy. Samo o sobě dost silná káva. Ale možná ještě výbušnější bylo vylíčení „bratrských“ vztahů mezi Finy a Estonci jak za dob sovětského Estonska, tak i po získání samostatnosti v 90. letech.
Čtenáři možná nebude po několika prvních desítkách stránek ze zvracení bulimarektičky Anny v románu finské autorky Sofi Oksanen fyzicky nejlíp, přesto je ale kniha čtenářským zážitkem. Jedná se o román mnohovrstevnatý a ambivalentní, příběh o identitě a o nemoci dnešní doby, nabízející spoustu výkladů tak, jak to má u literatury s ambicemi stát se kanonizovanou být.
Čtenáři možná nebude po několika prvních desítkách stránek ze zvracení bulimarektičky Anny v románu finské autorky Sofi Oksanen fyzicky nejlíp, přesto je ale kniha čtenářským zážitkem. Jedná se o román mnohovrstevnatý a ambivalentní, příběh o identitě a o nemoci dnešní doby, nabízející spoustu výkladů tak, jak to má u literatury s ambicemi stát se kanonizovanou být.
Jen málokdy dojde k tomu, že se kniha setká s neuvěřitelně příznivou odezvou u čtenářů, kritické obce a ještě začne ve velkém sbírat nejrůznější ceny a ocenění. A právě takto příznivá konstelace nastala u románu Očista (Puhdistus, 2008) finské spisovatelky Sofi Oksanen.
Na počátku byl prý příběh, který autorka slyšela v dětství. Vyprávění o dívce, jež spolu s matkou ve 40. letech ukryla zraněného estonského vojáka zapomenutého za frontou.
Raneček ležel na stejném místě pod břízami. Aliide šla blíž. Nespouštěla z ranečku oči, zároveň však sledovala, není-li nablízku ještě někdo jiný. Ten raneček bylo děvče.
Román Stalinovy krávy čtenáři podává neobvykle syrový a přímočarý pohled na dvojí problematiku: jednak na problém poruch příjmu potravy, bulimii a anorexii, jejichž hranice je velmi často tak nezřetelná, až by se dalo říci, že neexistuje; a jednak na problém dvojí identity člověka...
