Claire Keegan

V charakteristicky útlé sbírce tří povídek se Claire Keeganová věnuje vztahům mezi muži a ženami. Jinými slovy, vydává se na pole sobectví, komunikačního mrzáctví, nebo dokonce morálních selhání. Pro prohřešky a slabosti svých postav má přitom autorka pochopení, ale v žádném případě je neomlouvá.

Nová kniha významné irské spisovatelky Claire Keeganové vypráví prostý příběh téměř bezděčné vzpoury obyčejného člověka proti krutosti všemocného systému a sobecké lhostejnosti okolí. Průzračnou čistotu originální prózy však kalí nedbalý český překlad.

Matka Billa Furlonga měla štěstí, jaké v Irsku druhé poloviny 20. století těhotnou neprovdanou dívku jen tak nepotkalo. Neocitla se na okraji společnosti. Když dospělý Bill v klášteře, kam dodává topivo, narazí na jinou neprovdanou matku, stane před zásadním rozhodnutím. Takové maličkosti vyprávějí o moci a hodnotě jednotlivého člověka, zatímco v pozadí se tyčí přízrak „Magdaleniných prádelen“.

Anglický název novely Třetí světlo zní Foster neboli „Náhradní“, ve smyslu náhradní rodič. Podobnost mezi slovy „foster“ a „father“ (otec) by však do češtiny šlo převést jen těžko, a proto nejspíš Alice Hyrmanová McElveen název doslovně nepřekládala, ale zvolila velmi pěknou alternativu. Ta se váže ke kapitole, v níž hrdinku její dočasný pěstoun Kinsella vezme na pláž a chvíli s ní pozoruje dvě světla poblikávající na protějším anglickém pobřeží.

Jednou vpodvečer, když Deegan přejíždí přes kopec, stoupá z komína více kouře než obvykle. Deegan to vidí. Nějak to téměř očekával. Na dvoře je zaparkováno jedenáct aut. Poznává každé z nich. Ještě nikdy u nich nebylo tolik sousedů najednou a ještě nikdy nepřišli takhle brzy. Davis je tu, a Redmond. A paní Duffyová, zvaná „Večerní zpravodaj“. Ta vínová dodávka patří knězi.

Čechovovské povídky z irského venkova: každá z nich představuje jiný kraj a vykreslením jednotlivých míst nepřímo tematizuje i problémy, které jsou pro Irsko příznačné.