Jiří Starý

Nejznámější novely německého středověku konečně v českém překladu.

Jestliže pro dřívější literární historiky představovala mnohá fantastická či parodická díla smutné produkty „zdivočelého vkusu“, tato publikace podobné příkré soudy přehodnocuje. A to jistě i pod vlivem postmoderního obratu, který dává teoretikům oprávnění či záminku zabývat se soudobými populárními seriály jako legitimním výzkumným předmětem.

Lživé ságy lze právem považovat za středověkou žánrovou literaturu. Nabízejí zpravidla napětí, akci, romantiku, krásné ženy, udatné muže, magii i nádech erotiky. Protože jejich motivy se do určité míry opakují, je lepší dávkovat je v menším množství.

Sigurð přistoupil ke lvovi, který ležel na zemi celý zkrvavený a těžce raněný. Hleděl na Sigurða vlídnýma očima, doplazil se k němu a Sigurð ho pohladil, zašel do stanu a dal lvovi najíst. Nechal si ho u sebe tři dny a ošetřoval ho.

Čas od času se v češtině objeví nové beletristické dílo staroseverské literatury, která se těší stálé oblibě úzkého, leč věrného okruhu čtenářů. Nakladatelství Herrmann & synové po sbírce hrdinských básní ze staroseverských ság Eddica minora nyní přichází s původní odbornou monografií Jiřího Starého věnovanou staroseverskému zákonodárství Zákonem nechť je budována zem. Zřejmě není třeba podotýkat, že se v kontextu české scény jedná doslova o zjevení.

Staroseverská literatura fascinuje čtenáře již po staletí. V hrdinských básních ze sbírky Eddica minora se čtenář ponoří do dechberoucích dobrodružství statečných severských reků. Ocitáme se v honosných síních šlechticů a na bitevních polích, spolu s hrdiny vzpomínáme, bojujeme a umíráme.

Editoři hned v úvodní kapitole odmítají představu o tom, že existuje na jedné straně „přirozený“ a „nepředpojatý“ pohled na svět, a na straně druhé přístup mytický, vlastní jen dětem a lidem zpozdilým a uvízlým v dětinských fantaziích.