Cesare Pavese

Cizí, odlišný, neuchopitelný – tak bude románové podání tradičního italského venkova a jeho obyvatel vnímat současný čtenář, jemuž je tento nuzný, a přitom magický svět zcela vzdálený.

Pokud jde o mně, k napsání básně dochází způsobem, ve kterých bych – nemít tu zkušenost – neuvěřil. Chodím kolem neforemné sugestivní situace dokola, mumlám si pro sebe myšlenku vtělenou do otevřeného, stále stejného rytmu. Různá slova a různá propojení zabarví novou muzikální koncentraci a odliší ji. To hlavní je hotovo.

Nakladatelství Tichá Byzanc vydalo letos v překladu Kateřiny Vinšové deník, který si Cesare Pavese, jeden z největších italských literátů 20. století, vedl od roku 1936 až do roku 1950, téměř až do dne své předčasné smrti. Deník vznikl v době, kdy byl Pavese za styky s protifašistickým odbojem potrestán stejným způsobem jako stovky jiných intelektuálů, tedy vyhnanstvím v nějakém zapadlém jihoitalském doupěti, v jeho případě v kalábrijském Brancaleone.

V Pavesově románu Měsíc a ohně se noříme do motivů, které kolují všemi jeho díly a porůznu se spolu prolínají – jsou to odchod a návrat, vztah k rodné hroudě, sepětí s přírodou, paměť a nostalgie, válka, hledání kořenů.

Pavesův autobiografický román Dům na kopcích se odehrává v přelomovém období druhé světové války a je považován za jedno z nejvýznamnějších děl italské poválečné literatury.

Cesare Pavese patří k nejvýznamnějším italským spisovatelům 20. století, ale přestože byla do češtiny přeložena téměř všechna jeho díla, nedočkal se u nás odpovídajícího čtenářského zájmu.