Paradoxní na této obsáhlé dopisové komunikaci je hlavně to, že manželství Jirousových nevydrželo o mnoho déle než jejich vězeňská komunikace. Ta tak dodnes podává dojemné svědectví o nezlomnosti lidského ducha zavřeného v žaláři, síle a statečnosti výjimečné ženy, ale i o křehkosti mezilidských vztahů.
IJ
Ivan Martin Jirous
Poezie Ivana Martina Jirouse je poezie protichůdnosti. Bezděčně krásná, neuměle dokonalá. Jirous hází perly svých průzračných veršů na umaštěné hospodské stoly, mezi půllitry a popelníky. Z její neuspořádanosti se rodí zvláštní harmonie, spočívající ve spojení hospodské obhroublosti a nevázanosti s jemností a pokorou vyvěrající z přesvědčení, že v nejzaplivanějším prostředí se dokáže zaskvět prostá a čistá krása, z umění tuto krásu nalézt a zachytit.
I v nové autorově sbírce Rok krysy se básně často obracejí do minulosti, popřípadě jsou do značné míry sebereflexivní.
Příroda, která člověka obklopuje, rozpouští lidský smutek a tlumí bolest, již přináší ztráta.
Málokterého básníka doprovází tak silný životní příběh, s kterým je jeho dílo nerozlučně spjato. Ivana Martina Jirouse, řečeného Magora, veřejnost zná také jako ideologa a organizátora českého undergroundu nebo uměleckého vedoucího skupiny The Plastic People of the Universe.
Není pochyb o tom, že Cena Jaroslava Seiferta představuje jednu z nejprestižnějších cen, které mohou čeští básníci a prozaici získat. V předvečer Seifertových narozenin 22. 9. bylo oznámeno, že laureátem ceny se letos stal Ivan Martin Jirous.
