Ve své nové knize, novele s názvem Mrtvá schránka, zachází Ondřej Horák zatím nejdál v tom, co je mezi českými literáty jeho doménou. Z příběhu o bývalém legionáři, který se po návratu do vlasti živí pašováním drog, totiž odstranil takřka vše, co čtenáři na knihách oceňují.
OH
Ondřej Horák
Poměrně nevýrazný příběh, který sleduje kroky začínajícího českého spisovatele Štěpána Hrdiny, prázdného umělce s nasazenou maskou geniality a neodolatelnosti, na jeho skromných cestách, skrývá více, než se na první pohled zdá.
Kniha publicisty Ondřeje Horáka představuje pokus o reflexi období, které přineslo demokratické volby, možnost cestovat na Západ i nakoupit západní zboží „doma“, ale také ztrátu pracovních míst a rozdělení Československa. Jde o pohled spíše kritický, snažící se čtenářům připomenout mnohé z toho, co by nejraději zametli pod koberec a vytěsnili ze své paměti.
Jako parodie na poměry v české fotbalové lize funguje Liga opravdových mistrů skvěle, dosti přesně karikuje zájmy všech účastníků hry, které se neshodují se zájmem deklarovaným, totiž dobrou hrou vítězit na hřišti. Škoda jen, že vtipné jazykové hříčky a tragikomické epizodní scénky nejsou podpořeny promyšlenějším ústředním příběhem.
Ondřej Horák pracoval dvacet let jako literární recenzent. Krátká novela Dvořiště jako by byla vypuštěním páry, uvolněním od tlaků a kompromisů souvisejících s dosavadním způsobem obživy. Také proto pracuje s nevídaně vulgárním jazykem, sexistickými tlachy a brutálním černým humorem.
