Osmdesát let po druhé světové válce je téma protinacistického odboje a holokaustu v literatuře stále živé, což se přirozeně projevuje i v českých překladech z nizozemštiny. V posledních letech se však zdá, že zájem českých nakladatelů i čtenářů o takové tituly nebývale vzrostl. Není dokonce větší než zájem o příběhy českých obětí holokaustu?
Už posedmé proběhne od 1. do 30. listopadu kampaň na podporu literatury a čtení s názvem Nizozemsko čte (Nederland leest).
Před několika lety jsem šel s Raymondem Bendersem na čaj k Milanu Kunderovi. To bylo tak. Na základě mého tipu napsal Milan Kundera, jehož knihy překládám, nadšený článek pro Le Monde o románu Willema Frederika Hermanse Temná komora Damoklova, který vyšel o několik měsíců dřív v novém francouzském překladu Daniela Cunina.
S nizozemskou literaturou a kulturou toho příliš společného nemáme. Jedno však přece: zážitek druhé světové války. Obě země byly podmaněny Hitlerem, v obou byl jakýs takýs odboj, probíhaly deportace Židů...
Teprve po jedenapadesáti letech vychází v českém překladu román Temná komora Damoklova Willema Frederika Hermanse (1921-1995), kterého Nizozemci považují za svého největšího moderního spisovatele.
V české premiéře se nám románem Temná komora Damoklova představuje jeden z nejvýznamnějších nizozemských spisovatelů 20. století Willem Frederik Hermans (1921–1995); román v překladu Magdy de Bruin Hüblové vydalo nakladatelství Host. Překladatelce jsme položili pár otázek.
Kdysi v začátcích života v Nizozemsku jsem si vytáhla z knihovny Hermansovu Temnou komoru Damoklovu: krátké, přehledné věty, hodně dialogů, žádné zdlouhavé popisy nebo složité vnitřní monology, napínavý příběh se zápletkou...
Na nejednoznačnost této pasáže jsem narazila pár dní předtím, než měl jít překlad do tisku. V recenzi Milana Kundery z Le Mondu, která v knize slouží jako doslov, vznikla ve větě o hrdinovi Osewoudtovi dosazením příslušného citátu z mého překladu potíž...
Text Milana Kundery vyšel 26. ledna 2007 v deníku Le Monde a později byl zařazen jako doslov k románu W. F. Hermanse Temná komora Damoklova.
Henri! Kdo nám může volat uprostřed noci?
Budík ukazoval čtvrt na pět. Venku už byla spousta světla. Štěbetali tam z plna hrdla ptáci, ale ještě víc tam hučela letadla.
Willem Frederik Hermans (1921-1995) má renomé moderního nizozemského klasika evropského formátu, ale současně je jeho dílo v mnoha zemích „velká neznámá“. Zahraniční vydání si autor totiž přísně střežil...
