Deníky maďarského spisovatele Sándora Máraie (1900-1989) jsou monumentálním dílem, které zachycuje téměř půl století autorova vnitřního života.
Po několika letech vyšlo další dílo proslulého maďarského spisovatele Sándora Máraiho, v němž se zabývá nejen úpadkem měšťanského stavu po první světové válce, ale i obecnějšími tématy souvisejícími s životem v kapitalismu nebo se smrtí.
„Žil jsem dosud čtyřicet tři let. A co jestli budu žít ještě jednou tolik roků? A dožiji se osmdesáti šesti? Budu pak vědět více? Budu pak šťastnější? Budou mé předpoklady o Bohu, o lidech, přírodě a nadpřirozených věcech určitější? To si nemyslím. K tomu, aby člověk nabyl zkušenosti, je zapotřebí času, ale za určitou hranicí poznání už čas zkušenost neprohlubuje. Budu prostě jen starší, nic víc, nic míň.“
Také pro Máraiho, odchovance, zaníceného propagátora a strážce evropské kultury, kultury Západu spočívající na anticko-křesťanských pilířích, je rozbití historických Uher jednak počátkem eroze celé evropské duchovní podstaty, v jeho očích jediné záruky žádoucího vývoje lidského rodu, jednak pak hrubým zneuctěním a popřením zásluh, které uherský stát na poli šíření a hájení tohoto kulturního odkazu získal.