Tvoření světů! Není nic snazšího. Dají se prý sypat jako z rukávu. A proč? Očím pro potěchu, když mihotavé a chvějící se jak mýdlové bubliny stoupají vzhůru ke světlu. Potom je pohlcuje tma. Když vzlétají, je to, jako kdyby už padaly. Ale nejsou snad krásné? Jsou vytvářeny bez hlubší myšlenky a jen tak mimochodem vrhány do prázdna, a není, kdo by je spasil.
Třetí román nešablonové autorky Magdaleny Tulli, autorky, která se vymyká zasazení do kontextu současné polské prozaické tvorby. Debut – Sny a kameny (Sny i kamienie) – způsobil v Polsku v době vydání (1995) opravdové literární pozdvižení. Kniha získala mnohá ocenění – tak hodnotili literární vědci a historikové literární událost, na kterou po mnoho let čekali.
Texty polské prozaičky a překladatelky Magdaleny Tulli lze číst neustále znovu a nikdy se nebudete vracet do identického výchozího bodu. Jsou jako poklidně plynoucí řeka, která přijímá pokornou a chápající lidskou bytost, stejně tak však dokážou být jako divoká, rozbouřená voda, která je schopná člověka nekompromisně smést, aniž by čemukoli porozuměl.
