Nina Lykke (nar. 1965) dlouhá léta pracovala jako grafická designérka. Literárně debutovala až v roce 2010 a její poslední tři romány, z nichž česky vyšly V posledním tažení (Full spredning, 2019, č. 2021) a nyní Nejsme tady pro zábavu (Vi er ikke her for a ha det morsomt, 2022, č. 2024), ji katapultovaly mezi čtenářsky nejoblíbenější autorky a autory v Norsku. Ve všech těchto knihách opakuje stejný recept na úspěch: k nejdůležitějším ingrediencím patří hlavní postava v životní krizi, povolání bohaté na komické situace (učitelka, praktická lékařka, spisovatel) a velká porce černého humoru.

Nečekaná pozvánka

Knutovi táhne na šedesát, od rozvodu žije sám a jeho jediným přítelem je soused Frank. Od vydání jeho „Slavné knihy“ uplynulo už dvacet let a on se ne a ne vzchopit k napsání dalšího titulu s obdobným úspěchem. Popravdě se mu už nějakou dobu nedaří napsat vůbec nic, a aby se uživil, přivydělává si jako pečovatel v domově důchodců. Přesto mu ale jednoho dne přistane e-mail s pozvánkou do panelové diskuse na prestižním literárním festivalu v Lillehammeru, kde se každoročně scházejí všichni, kdo v norské kulturní obci něco znamenají.

Jelikož do zahájení festivalu zbývá pouhý týden, Knutovi je ihned jasné, že je pouhý náhradník. Shodou okolností má navíc o „nevěře v životě a literatuře“ debatovat s manželem své bývalé ženy Lene a s autorkou, které pejorativně přezdívá Popisovatelka reality. Právě ta ho také ve své poslední knize otevřeně obvinila ze sexuálního obtěžování, byť podle Knuta si scénu, jež se mezi nimi na jednom večírku odehrála, notně přibarvila. Účast na besedě tedy Knuta zrovna dvakrát neláká, jenže je švorc, a tak vidina honoráře a bezplatného občerstvení všechny možné nepříjemnosti převáží. Knut pozvání přijímá a s kamarádem, homosexuálem Frankem vyrážejí do Lillehameru.

Nekorektní humor

Spisovatelská profese a literární branže jsou pro společenskou satiru velmi vděčné. Nina Lykke využívá detailní znalosti prostředí, vlastních zážitků i cizích historek, jak uvedla v jednom rozhovoru. Utahuje si z nekompetentních festivalových organizátorů, roztěkaných diváků i spisovatelů samotných. Obzvlášť kriticky se prostřednictvím Knuta staví k autofikci, pravděpodobně největšímu literárnímu trendu současnosti: „Jelikož spisovatelé věnující se autofikci nechtějí přijít o manžele a manželky, děti, okruh přátel a nemovitosti, musí si dávat velikánský pozor, s kým se rozkmotří, pročež je autofikce nejprolhanějším žánrem ze všech.“ (s. 45–46)

Už z předchozích románů Niny Lykke je zřejmé, že autorka se nebojí ani vyloženě nekorektního humoru – na paškál si bere například etnicitu či sexuální orientaci. Knut si tak mimo jiné rýpne do festivalového programu, v němž nesmí scházet zástupce sámské menšiny, transgender osoba, africký básník a feministka v hidžábu. Ačkoli se samozřejmě jedná o nadsázku, kdo sleduje západní kulturní dění, nemůže se nepousmát. Kousavě kniha také varuje před proměnou spisovatelské profese, kdy nad literární svobodou získává navrch autorův původ a obecně jiná než literární hlediska: Knut by rád v dalším díle vyprávěl příběh Frankova milence, který svůj vztah tají, jelikož být gay nepřichází v pákistánské komunitě v úvahu. Redaktor ovšem rukopis odmítne, protože v podání „bílého heterosexuálního muže“ nepůsobí autenticky.

Hrdina k politování

I když autorka přichází s řadou pronikavých postřehů, ne vždy uhodí hřebíček na hlavičku – zejména humor vystavěný kolem sexuálního násilí má s každým dalším reálným případem čím dál hořčejší pachuť, přestože ve fikčním románovém světě si patrně Popisovatelka reality a Knut nemají co vyčítat. S Knutem se obecně sympatizuje jen stěží. Jeho někdejší úspěch mu stoupl do hlavy, svého vcelku spokojeného manželství si nevážil a nedokáže si už ani vybavit, proč se s Lene rozvedli, s dospělým synem udržuje sporadický kontakt. Je vylíčený jako stárnoucí muž, který dnešnímu světu a jeho pravidlům nerozumí. Nadto je věčně nespokojený, co chvíli se lituje a zájem projevuje leda o alkohol. Ve čtenáři vyvolává v lepším případě soucit, v horším případě opovržení. A tak když v oné panelové debatě, k níž román zákonitě směřuje, dá Knut průchod svému hněvu, není katarze natolik silná, jak by mohla být.

Kvalitních humoristických románů nicméně není nikdy dost. Nejsme tady pro zábavu pobaví zejména pracovníky literární branže a všechny, kdo touží nahlédnout pod pokličku spisovatelského řemesla či zákulisí kulturních akcí. Zároveň reflektuje dění v západní společnosti a s vtipem se zamýšlí nad řadou aktuálních otázek.