Je rozhodnuto, prezidentem Spojených států se znovu stal Donald Trump. Většinu mediálního prostoru logicky zaplňují články na téma, co lze od jeho funkčního období očekávat. Málokdo se ale ohlíží do minulosti, aby lépe pochopil, jaký Donald Trump vlastně je a jak se mohlo stát, že si přes všechny kontroverze znovu získal důvěru amerických voličů. Velmi fundovaný výklad nabízí novinář a politolog Tomáš Klvaňa (nar. 1966) ve své knize Svět podle Trumpa, která se na trh dostala jen krátce před prezidentskými volbami, a to péčí nakladatelství Bourdon. Autor ve Spojených státech léta žil a pracoval, na Minnesotské univerzitě získal doktorát a osobně se setkal s mnoha známými i zákulisními figurami vrcholné americké politiky. Rozhodně se tedy nejedná o rychlokvašeného experta čerpajícího informace pouze prostřednictvím internetu. Trumpem se zabýval již ve své knize Fenomén Trump s podtitulem Poslední vzpoura bílých mužů, která vyšla před volbami v roce 2016.

Obraz, který většina českých čtenářů o Trumpovi má, Klvaňa nijak zásadně nekoriguje, spíše by se dalo konstatovat, že přichází s mnoha méně známými příklady, které pověst neotesaného egoisty přesvědčeného o vlastní genialitě a snažícího se na sebe strhávat pozornost všemi možnými způsoby potvrzují. Místy se čtenář (zejména v prvních kapitolách) může začít obávat, zda Klvaňa nesklouzne k pouhému výčtu historek, které dohromady podávají celkový obrázek, co je Trump jako člověk zač. Tento dojem by však autorovi notně křivdil, Klvaňa zasazuje dnešní obrázek Trumpa nejen do kontextu celkové proměny americké politické scény (při níž sám Trump sehrál důležitou roli), ale i jeho předchozí podnikatelské kariéry. Již v době, kdy měl Trump o vlastním angažmá v politice jen mlhavé představy, se obklopil lidmi, kteří mu posléze při první cestě do Bílého domu pomohli (někdy se jednalo o lidi s poměrně zajímavou minulostí – třeba právník Roy Cohn se kdysi podílel na slavné kampani senátora McCarthyho proti skutečným i domnělým komunistům). Mnozí z nich se ovšem vděku nedočkali, jak už tomu v takových případech bývá.

První prezidentské období

Hned několik kapitol Klvaňa věnuje Trumpovu prvnímu prezidentskému období, přičemž zmiňuje i nesporné zásluhy, které si Trumpova administrativa (někdy ovšem spíše v rozporu s představami samotného Trumpa) připsala. Škody, které Trump na ekonomice i politické kultuře nejen své země napáchal, ovšem tyto zásluhy více než kompenzují. I v těchto pasážích se projevuje Klvaňova na české poměry nadprůměrná orientace v tématu, kdy dokáže vysvětlit a zhodnotit i dosah změn, které v tuzemských médiích příliš nerezonovaly. U kroků, na které si nejspíše většina čtenářů ještě pamatuje (jednání s Kim Čong-unem, pokus o zákaz vstupu obyvatel vybraných muslimských zemí do USA apod.), pak opět přidává méně známý politický kontext. Obzvláště podrobně se autor zaměřil na pandemii koronaviru a Trumpův zpočátku odmítavý a posléze dosti nesystematický přístup k jejímu řešení. Vzhledem k dosti širokým pravomocem vlád jednotlivých států Unie, které Klvaňa obsáhle popisuje v jiných souvislostech, je ovšem otázka, nakolik systematický by přístup prezidenta mohl být, ať už by tento úřad vykonával v době pandemie kdokoliv. Trumpova očividná tendence poskytnout pomoc především státům tradičně volícím republikány a upozaďovat až ignorovat potřeby států volících demokraty je každopádně dalším střípkem do nepříliš pozitivně vyznívající mozaiky jeho charakteru.

Poněkud překvapivě autor zařadil do jedné kapitoly vedle tématu koronaviru i volby, které Trumpovo první funkční období ukončily, a následný útok jeho příznivců na Kapitol. Podobně jako v jiných mediálně vděčných aférách, i zde se Klvaňa zaměřil především na střízlivé zasazení celého tohoto do té doby jen těžko představitelného kroku do kontextu americké politiky, aniž by sklouzával ke konkrétním detailům, které ve své době plnily stránky novin.

Zůstat nestranným pozorovatelem

Ačkoliv Trumpa bezesporu charakterizují silné autokratické rysy (Klvaňa několikrát zmiňuje, že Republikánská strana se do značné míry stala spíše hnutím vyznavačů Trumpova kultu než standardní politickou stranou) a v kontextu zmíněného útoku na Kapitol by nebylo daleko od pravdy ani slovo pučista, musel v obou vítězných taženích do Bílého domu absolvovat řadu procesů, jimiž se volba amerického prezidenta řídí. V těchto pasážích Klvaňa zjevně počítá se čtenářem poučeným, který se v principech stranických primárek a dalších volebních pravidel orientuje, a někdy tak může být obtížné nad řádky knihy zcela neztratit nit. Každopádně je nutné ocenit, že věnuje pozornost i Trumpovým konkurentům v jeho teprve nyní skončené kampani, ať už jde o jeho protikandidátku ve stranických primárkách, guvernérku Jižní Karolíny Nikki Haley (Klvaňa zásadně ženská příjmení nepřechyluje, což může neuvyklého čtenáře místy mást), Joea Bidena, nebo Kamalu Harris a jejího kandidáta na viceprezidenta Tima Walze. Naopak Trumpovu viceprezidentovi Vanceovi autor poněkud překvapivě pozornost téměř nevěnuje. Naopak nechybí kapitola psaná formou osobní reportáže, v níž Klvaňa zachycuje svou osobní účast na klíčové debatě Bidena s Trumpem v Atlantě, po níž Biden v důsledku svého velmi slabého výkonu kandidaturu vzdal. I zde ale Klvaňa zůstává pokud možno objektivním pozorovatelem, navzdory svým antipatiím k Trumpovi dokáže ocenit přípravu, jakou jeho tým debatě věnoval, a zároveň nesklouzává k nepodloženým hodnocením příčin Bidenova fiaska.

Snaha zůstat nestranným pozorovatelem čiší téměř z každé stránky knihy, Klvaňa tepe nejen Trumpovy přešlapy, ale i nejhorší (a tím pádem mediálně vděčné) výstřelky demokratů, ať už jde o tendenci omezit či zcela zrušit činnost obecní policie po smrti George Floyda, nebo bezhlavé odstraňování pomníků historických osobností. Kritický zůstává i vůči některým mainstreamovým médiím a jejich přehnané korektnosti. Na jednom místě doslova píše, že „ne všechno, co je na Foxu, je nesmysl“.

Česká sonda do americké politiky

Výhodou je pro zdejšího čtenáře skutečnost, že kniha je psaná přímo českým autorem, který dokáže americké reálie přiblížit pomocí srozumitelných paralel. Jistě by se dalo polemizovat s Klvaňovým rozhodnutím pojmout některá témata jen velmi stručně či je přímo vypustit: třeba několik let Bidenova funkčního období, kdy se Trump stáhl do pozadí, Klvaňa přešel na dvou stránkách, přičemž vůbec nezmínil smrt Trumpovy první ženy Ivany ani podporu, kterou mu projevuje Elon Musk, jehož rozhodnutí znovu povolit Trumpovi účet na Twitteru, respektive síti X, jistě sehrálo v Trumpově kampani důležitou roli. Naopak někdy se zdá, že od tématu odbíhá až příliš daleko, šest stran věnovaných kariéře basketbalisty Michaela Jordana nebo snad až příliš podrobný rozbor případu O. J. Simpsona mají s tématem Trump souvislost jen skutečně velmi volnou, jakkoliv umožní lépe pochopit složitou problematiku vztahů mezi bělošským a afroamerickým obyvatelstvem.

I bez Trumpova vítězství by Klvaňova práce představovala přínosnou sondu do americké politiky, je nicméně nepochybné, že finální volební výsledek řady zájemců o její přečtení rozšíří. Knihou samotnou zklamáni jistě nebudou, otázkou je, jaký dojem si odnesou z Trumpova samotného prezidentování. Ať už ale Trump domácí i zahraniční pozorovatele zaskočí čímkoliv, lze si jen přát, aby se po letech dalšího zmapování jeho kroků opět ujal právě Klvaňa.