Slovenský spisovatel a dramatik Daniel Majling (nar. 1980) už české čtenáře okouzlil souborem provázaných komiksových povídek Rudo (2014) a komiksovým románem Zóna (2020) a nyní přichází s formátem ještě rozsáhlejším, možná rovnou seriálem. Docela tlustý svazek, nazvaný podle oblasti na jižním Slovensku Gemer, je označený jako „den první“, má otevřený konec a rovnou nabízí upoutávku na „den druhý“, tedy přímé pokračování, přičemž autor ani nakladatel neupřesňují, zda jde o druhý díl ze dvou, tří, případně několika dalších pokračování – třeba se dočkáme celého týdne.

Pro hypotézu o rozsáhlejším cyklu hovoří také rozvržení prvního dílu a především počet postav, jimiž Majling svůj komiks zalidnil. Už na obálce prezentuje deset tváří, ale podstatných vedlejších hrdinů je tu mnohem více. Každý z nich vnáší do hlavního příběhu, který zatím není moc propracovaný, nějakou vedlejší linku, obvykle patřičně bizarní a absurdní: policista nedokáže rozlišit, který ze dvou psychiatrů přizvaných ke spolupráci na případu je lékař a který pacient; obtloustlá postarší venkovská sekretářka vede imaginární dialog se zpěvákem kapely Bon Jovi, který je do ní bláznivě zamilovaný, ale ona se zdráhá rozbít mu manželství a opustit svou vesnici; vztahový zoufalec na benzinové pumpě celou noc nakupuje prezervativy (protože je zkouší), zatímco dívku nechá čekat v autě.

Osou děje je pátrání po chlapci, který uvízl v hluboké rouře na staveništi na kraji vesnice (nebo městečka). Na místo přijíždí záchranář David, kterého napadne povolat bratrance Zsolta, trpícího poruchou růstového hormonu – zůstal maličký, takže se rourou může protáhnout. Už když padnou patetická slova o tom, že Zsolt možná právě dnes našel odpověď na otázku, proč jej Bůh stvořil právě takového, tušíme první blížící se zásek černého humoru. A brzy je to jasné: stará paní, která měla chlapce spatřit, jak do roury padá, se ukáže jako pomatená, Zsolt nikde žádné dítě nevidí, venku jej také nikdo nepostrádá a v rouře se zasekne sám trpaslík. Skupina mužů na povrchu přitom netuší, jak mu pomoci, a povolává psychologa, aby Zsolta hovorem udržel při vědomí a příčetnosti. A do toho se začnou převážně retrospektivně odvíjet osudy Davida i dalších hrdinů, většinou tragikomicky trudné. Všichni hrdinové jsou ukázkoví zoufalci, kteří si ničí vlastní životy špatnými rozhodnutími, nejistotou, zmateností, případně bizarními úchylkami. Patolog Roman byl dosud například platonicky zamilovaný do herečky Natalie Portmanové, ale od té doby, co se vdala, bezvýsledně hledá novou imaginární přítelkyni.

Máme tak před sebou typické Majlingovo panoptikum, tentokrát možná o něco početnější a méně přehledné než dříve. Majling zároveň staví děj tak trochu v duchu své profese dramatika, tedy jakoby v divadelních dějstvích, kdy se postavy střídají na různých místech a v různých interakcích a vedou spolu dialogy, aniž by se jejich osudy (zatím) nějak významněji prolnuly. Každé dějství má své kouzlo a humor, ale když se ani na dvou stech stranách nedočkáme uspokojivého rozuzlení žádné z dějových linek (snad jen sekretářka dá definitivně vale zklamanému Jonu Bon Jovimu), vyznívá to přinejmenším rozpačitě. Jistě, jde o první díl rozsáhlejšího cyklu, ale zatím je to především hodně postav na relativně malé ploše, přičemž můžeme jen doufat, že mezi nimi dojde ke střetům; ve všech smyslech toho slova.

Jediným normálně působícím člověkem v příběhu je novinář Oskar, o němž autor v závěrečném defilé postav napíše, že „jeho předobrazem je Daniel M.“, tedy autor sám. Opět je to samozřejmě potměšilá hra se čtenářem, protože Oskar tu působí jako chlapák, rozhodný, duchapřítomný a iniciativní muž mezi partou bláznů. Je jisté, že v dalších dílech se z něj vyklube buď další zoufalec, padouch, případně se mu něco ošklivého přihodí. Protože kladní hrdinové hodni obdivu se v Majlingových komiksech nevyskytují a každá podobně působící postava je nutně podezřelá.