Francouzský kreslíř Riad Sattouf původně plánoval napsat o svém dětství a dospívání v rodině se syrským otcem pět svazků, nakonec ale v roce 2022 vydal ještě šesté pokračování, které patrně vše uzavírá, protože děj pokročil až do Rijádovy dospělosti a do druhé dekády nového století – je datován lety 1994–2011. Vše se již odehrává ve Francii, Sýrie je tu spíše vzdálená hrozba a vězení Rijádova nejmladšího bratra Fadiho, kterého otec unesl a odmítá se jej vzdát. Matka se všemi dostupnými prostředky snaží syna získat zpět, ale nic se jí nedaří, naráží převážně na různé vykuky či přímo podvodníky, jež ji obírají o peníze, kterých sama nemá dost. Ze Sýrie naopak přicházejí dopisy od otce, který špatnou francouzštinou Rijáda přesvědčuje, aby za ním přijel do Sýrie, kde se údajně bude mít lépe.

Rijád samozřejmě nereaguje: jak víme z předchozích komiksů, falešných slibů od svého otce už slyšel hodně a je proti nim obrněn. Zkouší ale kontaktovat přímo Fadiho, což se při rychlém rozvoji informačních technologií v devadesátých letech ukazuje být lehčí, než předtím doufal. Fadiho e-mailové dopisy jsou nicméně dosti chladné a i ony končívají pozváním (byť méně naléhavým a vyčítavým) do Sýrie.

Rijád mezitím trpí i ve Francii; jestliže v prvních dílech byl v zaostalé Sýrii obdivovaným exotickým blonďáčkem, nyní je malým hubeným teenagerem, kterého nechce žádná dívka a který svou šanci na lepší život vidí jen v kreslení. Zde se mu nicméně daří – a i když má komiks neustále nádech zoufalství a sleduje spíše útrapy Rijáda a jeho rodiny, Rijád se ve světě komiksu (a nejen v něm, úspěch později slaví i s celovečerním hraným filmem, který režíroval) prosazuje záviděníhodně rychle.

Důraz na ústrky, zklamání, selhávání a další nehody a nárazy je pro komiks charakteristický a znalce předchozích dílů nepřekvapí. Přesto může čtenář i bez znalosti Sattoufova životopisu začít autora trochu podezírat, že temné chvilky ve svém životě až příliš zdůrazňuje a zveličuje. Vlastně to začíná už zobrazením Rijáda: kreslíř sám sebe představuje jako věčně vyjeveného a shrbeného hubeňoura s obřím nosem a nevzhlednou čupřinou. Různě karikované jsou nicméně téměř všechny ostatní postavy s výjimkou některých dívek, do nichž se Rijád zamiluje, a Fadiho, s nímž se setkává v samém závěru takřka happyendového rázu.

V předchozích dílech série Sattouf střídal barevné ladění: dění v Sýrii provázela narůžovělá barva, Francie se vyznačovala uklidňující světle modrou. Nynější vyprávění se celé odehrává v modré, jen občas, v dramatických okamžicích, děje v oknech zčervenají. Červená provází i vnitřní hlas v Rijádově hlavě: nepřítomný otec se mu alespoň takto všelijak vysmívá, peskuje ho, vyčítá, případně pohrdavě komentuje jeho pracovní úspěchy či selhávající pokusy najít si partnerku. Nevypočitatelný, zmatkující, fanfarónský i slabošský otec byl sice pro svou rodinu převážně pohromou, v komiksu však jako zásadní postava táhl děj většiny předchozích dílů a kořenil jej svými eskapádami. A Sattoufovi bylo jasné, že jeho nepřítomnost by byla cítit. Zapojil jej tady alespoň takto – a díky za to.

Šestý díl seriálu samozřejmě není takový náraz (na nesnesitelnou realitu syrského venkova) jako díly úvodní. Ale sérii zakončuje důstojně i zábavně a na své si přijdou zejména adepti komiksového řemesla, kteří si tu najdou několik historek z francouzského komiksového provozu a především zjistí, že i v této komiksové velmoci se naprostá většina tvůrců uživí jen tak tak. Vyčítat mu lze jen dvě drobnosti: zavádějící podtitul Dospívání na Blízkém východě (přičemž děj se za celou dobu nehne z Francie) a obludný anglicismus „grafická novela“ v tiráži. Správně by mělo být komiksový román (někteří zpozdilí nakladatelé ještě používají patvar grafický román), ale úplně nejsprávnější je v tomto případě samozřejmě označení komiksová autobiografie.