Cestování vlakem je pozoruhodný fenomén: snad žádnému jinému hromadnému dopravnímu prostředku se nepodařilo kolem sebe vybudovat kouzlo, které v takové míře láká široké vrstvy populace k cestě jen pro samotný zážitek z ní (pomineme-li lanovky a jiné atrakce, u nichž je samotné svezení hlavním smyslem jejich existence). Pozitivní vztah či přímo láska k cestování vlakem se přitom dá, podobně jako náboženské přesvědčení či politické postoje, buď „zdědit“ po rodičích či jiných blízkých příbuzných, nebo získat vlastní zkušeností. Do druhé uvedené skupiny patří i Monisha Rajesh (nar. 1982), v Británii narozená dcera indických rodičů působící jako novinářka. V roce 2012 se rozhodla prozkoumat i ty nejodlehlejší kouty Indie, k čemuž jako ideální způsob postupně vykrystalizovalo právě cestování vlakem. 

Železniční nadšenkyně

Tyto etapy, původně plánované jen jako přejezdy mezi cílovými destinacemi, nakonec vyústily v samostatnou knihu Around India in 80 Trains (Kolem Indie v 80 vlacích), čímž autorka definitivně rozšířila početnou množinu železničních nadšenců. Dalším krokem pak byla vlaková cesta kolem světa, která vyšla i česky pod názvem Cesta kolem světa v 80 vlacích (originál i český překlad shodně 2019). Letos publikovala svou další tematicky zaměřenou knihu, kterou pod názvem Vlakem po nejkrásnějších železnicích světa vydalo v překladu Jany Chaloupecké nakladatelství Práh.

Hned na první pohled kniha zaujme svou výpravností (a také odpovídající cenou). Celostránkové i dvoustránkové panoramatické fotografie na kvalitním papíře nepředstavují v tomto případě jen doplněk textu, ale důležitou součást celkové koncepce publikace a na počet stran dokonce nad textem převažují. Textová část jednotlivých kapitol rozsahem nepřesahuje dvě strany, častější je jen jedna strana či dokonce jen jeden odstavec. Mezi fotografiemi pak nechybí krátké věty označené nadpisy „Zajímavost“ a „Nezapomeňte“, byť někdy obsahují informace a rady dosti triviálního charakteru (několikrát se například opakuje rada nezapomenout se vybavit dostatkem jídla, neboť v daném vlaku není řazen restaurační vůz ani jiná forma občerstvení, případně nezapomenout odložit fotoaparát a užívat si výhledy). 

Zajímavý bonus představují čtyři krátké texty úvahového charakteru, které autorce slouží pro volné proplouvání mezi jednotlivými kontinenty. V nich se například zamýšlí nad vznikem železniční sítě v méně rozvinutých částech světa, poznamenaných tehdejším koloniálním uspořádáním, nebo podává tipy ohledně toho, na co si při cestování dávat pozor – zaujme například varování před příliš dlouhými nohavicemi, které mohou na ne vždy čistých toaletách vlaku dojít újmy, nebo doporučení používat boty bez tkaniček, do nichž je v noci možné snadno vklouznout a vydat se na procházku celým vlakem. Nechybí ani výzvy k překonání ostychu a navázání kontaktu s ostatními spolucestujícími, byť autorka konstatuje, že Evropané jsou v tomto ohledu výrazně méně komunikativní než obyvatelé jiných kontinentů.

Krása nad rychlost

Milovníky železnic ale jistě zajímá především to, které známé tratě a vlaky autorka do knihy zařadila, přičemž už je nejspíše nepřekvapí, že i její publikace (podobně jako mnohé jiné tohoto typu) směšuje tratě a vlaky dohromady. Po krásné trati přitom může jet i zcela obyčejný vlak, a naopak po zcela tuctové trati může jet vlak, který cestujícím poskytne zážitek dalece převyšující pouhou přepravu z místa A do místa B (v českém kontextu lze jako příklad použít tzv. Pražský Semmering pro první případ a Banát Expres pro případ druhý). V knize nemůže chybět slavný Orient-Express (v tomto případě jeho větev Benátky-Londýn), transsibiřská magistrála (respektive její transmongolská odnož do Mongolska a Číny) či australská Indian Pacific Rail, známá zejména svým 478 kilometrů dlouhým přímým úsekem. Často se jedná o tratě, k jejichž překonání je potřeba absolvovat několikadenní cestu. Na opačné straně spektra stojí maglev na šanghajské letiště, jehož jízda (lze-li v případě stroje vznášejícího se na magnetickém polštáři toto slovo použít) trvá všehovšudy osm minut. Většina zahrnutých tratí a vlaků však neohromuje svou rychlostí, ale krásou okolní krajiny, k jejímuž vychutnání je vhodnější jízda pomalá (někdy se ovšem nelze ubránit dojmu, že se jedná spíše o jakousi z nouze ctnost). Česká republika se do autorčina výběru bohužel nedostala, několik kapitol ale popisuje tratě či vlaky v geografické blízkosti, kam je možné se bez větších nákladů dopravit a porovnat autorčiny dojmy s vlastními.

Jako zkušená novinářka si autorka všímá krajiny, spolucestujících i jídel, jimiž jsou vagony či nádražní budovy provoněné, a přidává i různé zajímavosti z provozu. Technickou stránkou věci se naopak nezabývá v podstatě vůbec, takže informace o výrobci, maximální rychlosti vozidel nebo i takovou poměrně základní informaci, jakou je rozchod kolejí u zmíněných tratí, budou čtenáři v knize hledat marně. Snad aby nenarušila pozitivní vyznění celé publikace, zamlčuje autorka cudně i ceny jízdenek a jakékoliv další náklady spojené s cestováním po uvedených tratích uvedenými vlaky, není ovšem těžké se dovtípit, že se obvykle nebude jednat o právě levnou záležitost.

Čímž nemá být řečeno, že kniha bude pro milovníky železnic zklamáním. Chybějící technické údaje či ceny koneckonců není problém dohledat na internetu, zato jasné barvy lesklých velkoformátových fotografií za dlouhých zimních večerů jistě prozáří domov i tvář nejednoho nadšence, ať už při prohlížení o samotě, nebo při předávání lásky k vlakům dalším generacím.