Jízda na kole jako luxus dopravy přímo ke dveřím, hra s gravitací, investice do osobního i národního zdraví, fascinující námět pro moderní umění nebo respekt ke zvířatům, která by jinak pravděpodobně skončila pod koly aut. Ačkoliv se pohled na cyklistiku dle profese, zkušeností, zájmů a povahy liší, všichni autoři se v knize shodují na tom, že vždycky je to jízda, která dává možnost nahlížet okolní krajinu z jedinečné perspektivy, stát se její součástí a dostat se tak na chvíli do jiného světa na trase mezi prací a domovem.

Jak se můžeme dočíst na obálce knihy, Je to jízda „není soubor esejů, není to ani vyznání lásky, není to ani praktický návod. Je to všechno dohromady“. Tento sborník individuálních úvahových textů nejrůznějšího druhu vznikl z cyklistické vášně třinácti na slovo vzatých odborníků, mezi kterými však nenajdeme ani jednoho profesionálního sportovce. Každý z autorů si ke kolu našel svou osobitou cestu. Na jejím začátku stály zpravidla praktické důvody spojené s dopravou, ze kterých však postupně vzniklo pevné duchovní pouto. Autoři v knize přemítají nad podstatou své záliby, přičemž nepřímo prozrazují některé velmi užitečné tipy na to, jak a proč dát cyklistice šanci. Dalo by se říct, že tu zcela logicky a zároveň velmi obrazně propojují zdánlivě neslučitelné.

Pro literárního historika funguje každodenní projížďka jako osvobození mysli od cíleného soustředění v knihovně, příležitost nechat doznít myšlenky a nenuceně je stmelit do souvislostí, které by v prostředí k tomu určenému nikdy nevznikly. „Co dříve zůstávalo příliš abstraktní a neuchopitelné, nabývá najetými kilometry a výškovými metry reálné obrysy.“ Historik umění zase dokáže v dokonalosti bicyklu vidět neopakovatelný designový prvek, v umění jízdy nacházet náměty pro umělecké projekty a touto cestou probouzet nadšení pro kolo i v těch, kteří na něj doposud nikdy nenasedli. Z pohledu antropoložky se kolo pro jeho majitele nestává jen účelovým prostředkem, ale oduševnělým společníkem, přesně jako kdysi kůň. „Podobně se na dlouhých cestách utváří vztah ke kolu jako průvodci nebo spíš doprovodu na cestách.“

Ačkoliv je to kniha osobních zkušeností, prolíná se v ní několik důležitých rovin zasluhujících individuální i společenskou pozornost. První z nich tvoří prolomení zažitých představ o sportu jako aktivitě, která vyžaduje jakákoliv speciální kritéria. Příběhy všech autorů dokazují, že vášnivá cyklistika již není doménou zarytých sportovců, ale dokáže zkvalitnit život těch, jejichž profesní i zájmový okruh může být obecně považován za „antisportovní“. Knihu lze vnímat i jako výzvu k překonání nepříliš příznivých cyklistických podmínek ve velkých městech. Naříkání nad kočičími hlavami a hektickými křižovatkami přehlušuje neskrývaná radost z příležitosti po vlastní ose prozkoumat místa ostatním známá jen z oken MHD a najít si vlastní trajektorii nezávisle na jízdním řádu. Důležitým rysem knihy je i její osvěta o bezpečné a ohleduplné jízdě, která je ale podána takovou formou, že málokoho napadne označit ji za poučování. Jakési třináctero „předvídavého a předvídatelného“ cyklisty je zakomponováno do fotografické výstavy, inspirované rozsáhlou diskusí v jedné z nejvýznamnějších cyklistických komunit. Odbornice na molekulární medicínu a fyziologii ženám z vlastní zkušenosti radí, jaké si vybrat sedlo, módní návrhářka zase ukáže, že cyklistické oblečení může být krásné, nevšední a zároveň bezpečné i funkční.

Pozoruhodnost knihy tkví v tom, že i v době předimenzované apely na ekologii, zdravý životní styl a mindfulness, mají její texty o ctnosti jménem jízda na kole stále co nabídnout. Je to jeden ze vzácných případů, kdy se všeobecný trend, o kterém již bylo řečeno, napsáno a promyšleno mnoho, dostává do nového světla, které i když září prudce, ani trochu nedráždí, a naopak zviditelňuje téma pro ty, kteří jej pro sebe zatím tak úplně neobjevili.