Doznívá zima roku 1932, jste student stuttgartského gymnázia, od spolužáků vás odlišuje víra, kterou ale nijak zvlášť neprožíváte, a náhle učitelův monotónní výklad přeruší rázné zaklepání na dveře. Vzápětí do třídy vstoupí ředitel školy a za ním nový spolužák, skutečný aristokrat původem, vzezřením i chováním.

Touto úvodní scénou otevírá svou novelu Shledání německo-britský autor a také malíř Fred Uhlman (1901–1985), původním vzděláním a povoláním právník. Uhlman musel kvůli svému židovskému původu opustit již v roce 1933 Německo a po několika letech strávených především v Paříži nakonec zakotvil na britských ostrovech, kde žil a působil až do své smrti. Jako spisovatel debutoval až na prahu šedesátky autobiografickou knihou The Making of an Englishman; novelu Shledání, v originále Reunion, pak publikoval v sedmdesáti letech. Dočkala se (pod nejrůznějšími názvy) překladu do zhruba dvacítky jazyků a v roce 1989 i zfilmování. V českém překladu Jaroslava Kubrychta ji pod názvem Opětné spojení vydalo v roce 1999 nakladatelství Volvox Globator. V roce 2006 ji pod výše uvedeným názvem vydalo Národní divadlo v překladu Evy Kondrysové, v roce 2020 se k tomuto druhému překladu vrátilo nakladatelství Leda a zpřístupnilo tuto novelu dalším českým zájemcům v rámci své edice „75 let od ukončení války“.

Děj novely lze shrnout poměrně jednoduše: po počátečním váhání se židovský gymnazista Hans Schwarz spřátelí s novým spolužákem Konradinem, pocházejícím ze starého šlechtického rodu s předky doložitelnými až do časů prvních křížových výprav. Houstnoucí atmosféra let 1932 až 1933 ale takovému přátelství nepřeje a cesty obou mladíků se brzy natrvalo rozejdou, Hans odchází do Ameriky a Konradin se přiklání k nacistické ideologii.

Na několika desítkách stran textu (aktuální vydání jich sice čítá přes stovku, avšak vysázených velkým písmem, předchozí česká vydání jich měla kolem sedmdesáti) čtenář sleduje příběh nevšedního přátelství umístěný do prostředí humanitního gymnázia. Kulisám odpovídá i jazyk knihy, protkaný mnoha latinskými citáty a odkazy na antickou mytologii i německou minulost (jedním takovým odkazem je svým způsobem i osud jedné z obou hlavních postav). Dokonce i třídní posměváček zvládá zakládat své úšklebky na znalostech řeckých a římských pověstí, což si u dnešních gymnazistů dokážeme jen těžko představit. Kolektiv školní třídy je jinak v literatuře motiv důvěrně známý a jeho sociální rozvrstvení i rozdělení do několika klik může nejednomu čtenáři připomenout foglarovky Když Duben přichází či Boj o první místo (v němž mimochodem rovněž nalezneme motiv nového spolužáka, který se vytříbeným chováním výrazně odlišuje od zbytku třídy). V některých momentech, kdy Hans popisuje vztahy mezi spolužáky a symboliku chování a gest během hodin i o přestávkách, si zase vzpomeneme na Steklačovy knihy o Boříkovi a jeho kamarádech.

Foglarovy a Steklačovy knihy se ovšem odehrávají v idylickém bezčasí či v bezpečných 70. a 80. letech, zatímco u příběhu Hanse a Konradina tušíme v pozadí dramatické události, které o několik let později vyvrcholí tragédií světového měřítka. Něco málo z nadcházející pohromy vnímá i Hans, celá jeho rodina je však (jako mnoho jiných Židů) přesvědčena o tom, že sílící protižidovské nálady jsou namířeny výlučně proti chudým Židům z východní Evropy, zatímco oni, rodina vojáka s vyznamenáním z první světové války, pokládající se v prvé řadě za Šváby, pak za Němce a teprve pak za Židy, jsou mimo nebezpečí. Ze stejného důvodu odmítají i myšlenky sionismu, neboť za svůj domov pokládají Německo, nikoli palestinskou poušť. Zároveň, jak již bylo uvedeno, jsou velmi vlažní ve víře, Hans dokonce ve svých myšlenkách dospívá až k pozicím blízkým ateismu. V debatách s přesvědčeným protestantem Konradinem ale jeden druhého o své pravdě přesvědčit nedokáže. Přátelství obou chlapců nicméně neukončí ani náboženské neshody, ani postupné vylučování Židů ze společenského života, ale zcela prozaicky Hansův odjezd do Ameriky, ke kterému jej přemluví rodiče v předtuše toho, co Židy čeká (to poněkud kontrastuje s jejich dosavadním přesvědčením o tom, že německá společnost je proti nacistickým heslům odolná). Na několika posledních stránkách se čtenář dozvídá, jak Hans v Americe vybudoval kariéru, zpovzdálí sleduje tragický osud svých rodičů i celého židovského národa, zatvrzuje se vůči všemu německému a na sklonku života náhle obdrží ze své bývalé školy dopis s žádostí o příspěvek na vybudování památníku studentů a absolventů zahynuvších za války, mezi nimiž je i mnoho jeho bývalých spolužáků.

Uhlman se zabývá i mnoha dalšími dílčími motivy, od postavení zchudlé šlechty ve Výmarské republice přes měšťáckou morálku své doby a nenásilné, ale přesto výmluvné zesměšnění nacistických idejí až po dobový zájem o sci-fi a vesmír, kterému se nevyhnuli ani studenti humanitního gymnázia. Nejvýraznějším motivem přesto zůstává přátelství obou mladíků, sice ne úplně nemožné, jak o něm tvrdí příslušná stránka na anglojazyčné Wikipedii, ale přesto vystavené tlakům z mnoha stran, jimž nakonec podlehlo a nejspíše i podlehnout muselo.

Útlou novelu lze přečíst za necelé dvě hodiny; najít odpověď na otázky týkající se možnosti udržet křehká přátelství z období dospívání – nadto ještě vystavená dějinné zkoušce, v níž neobstály ani mnohem pevnější charaktery – se ale leckomu nepodaří najít po zbytek života.