Novela vyšla kvůli zpoždění jen pár měsíců před vydáním autorčiny druhé knihy Můj grónský rok. Obě díla jsou zaměřená na klasické rodinné vztahy a problémy. Střihavková se tak čtenáři představuje jako spisovatelka klasických psychologických příběhů ze života a o životě.

Osek je malé městečko na severu Čech. Nikterak zajímavé místo s jakous takous historií a stejně nezajímavými lidmi. Do města má ale přijet velevýznamná návštěva. Jeden den se tak pro místní promění ve slavnost nebývalých rozměrů a jejich životy naberou na důležitosti. Dalo by se říci, že příběhem je věčné čekání na příjezd návštěvy, při němž se odhalují záhady mezilidských vztahů v historii jednoho malého, bezvýznamného města.

Postavičky 21. století
Ústředními postavami jsou Adolf a jeho rodina. Adolf je slavný herec. Několik let už ale nemluví a hraje jen v černém divadle. Kvůli plánované vzácné návštěvě přijíždí se dvěma dcerami a manželkou z Prahy do Oseku. Jiřina, Adolfova matka, je stará paní žijící na maloměstě celý život. Kvůli návštěvě syna a slavnostní večeři připravuje hovězí vývar s játrovými knedlíčky. Játrové knedlíčky jsou Jiřinina specialita. Raj je indický přistěhovalec. Žije se svou indickou matkou, otcem a dědečkem na maloměstě a touží po návratu do domoviny. Petr je osecký starosta, který se nechává ovlivňovat podřízenými. Tajně touží po vypálení lesíka ve tvaru lebky, přesvědčen, že se jedná o pozůstatek po činnosti nacistických okupantů. Alois Patera je osecký starousedlík, který spravuje místní kroniku. Jako jediný ví, co se ve městě skutečně dělo, co symbol lebky znamená a kdo je kdo. Standa je místní tělocvikář, též starousedlík, který se snaží zabránit Petrovi v provedení plánované katastrofy. Takže vlastně hrdina.

Z důvodu ohlášené návštěvy se všichni obyvatelé scházejí při společné večeři v předvečer slavnostního příjezdu. Petr se nadobro rozhodne zbavit strašidelné stromové lebky, čemuž se Adolfova dcera Alma společně s tělocvikářem Standou snaží zabránit. Druhá Adolfova dcera, Alva, do rodiny přivede svého korejského přítele, syna slavného populistického politika. Jiřina chce, aby byly všichni pohromadě a měli ji rádi. Každý má svůj záměr, každý žije ve svém vlastním světě, o němž nikdo jiný netuší. Jiřina třeba „[z]ůstala připoutaná ke svému rodnému městu. [...] K místu tak malému, že si v něm každý buduje ještě menší, pečlivě střežený mikrosvět.“ (s. 92)

O lidech a světě
Vzácná návštěva je svým způsobem beletristická reportáž – každá kapitola odpočítává čas do očekávané návštěvy. Sledujeme tak hodinu po hodině životy vybraných Osečanů a z jednotlivých časových úseků se nám skládá zpráva o stavu tohoto malého uzavřeného světa.

Autorka si pro svou reportážní novelu cíleně vybrala prostředí maloměsta, kde je kdokoli nový cizincem a každá větší událost raritou. Jinakost zde pak zastupuje hlavně Raj. V městečku sice může s rodinou bydlet, ale nikdo mu nerozumí. Nejde jen o jazykovou bariéru, ale hlavně o nepřijetí čehokoliv cizího – dnes tolik aktuální téma. Mezikulturní tematiku se Střihavková snaží do příběhu vnést i příchodem slavného populistického politika Sato Gua, jehož projevy snad až banálně připomínají okamurovskou rétoriku.

K vnímání knihy jako reportáže napomáhá i strohý publicistický jazyk. Střihavková sice barvitě líčí jednotlivé charaktery a vztahy mezi postavami, nelze se však zbavit pocitu určité odcizenosti. Postavy sledujeme v situacích, které by nás za normálních okolností vlastně příliš nezajímaly. Číst dál nás ale nutí představa, že jsme svědky něčeho, co jsme vědět neměli. Velikého tajemství.

Zpočátku je publicistický styl psaní velmi příjemný. Příkrost a přímočarost zčásti připomíná styl Petry Soukupové. Střihavkovou ale mnohem bulvárněji zajímají jednotlivé vztahy. Ty se pak v průběhu knihy stávají trochu kýčovitými a nikoho nepřekvapí závěr, kde se vlastně vůbec nic nevyřeší. Jednotlivé postavy jsou totiž od začátku líčeny tak, jak jsou. Nacházejí se v konkrétním stavu mysli a v konkrétních vztazích, které se ale v průběhu knihy prakticky neproměňují. Známe základní stanoviska, a tím pádem i víme, co se stane: např. Petr chce vypálit lesík, tudíž není nijak překvapivé, že to udělá; Raj chce zpátky do Indie, a tudíž i přes náhodné romantické setkání s Almou odjede do Indie. Vzhledem k tomu, jak se kniha snaží působit tajemně, je pak trochu zklamání zjistit, že věci jsou, tak jak jsou, už od začátku.

Pokud by kniha neutekla od původního strohého výrazu, bylo by zaseknutí vývoje mezilidských vztahů vzhledem k tématu adekvátní. Střihavková se ale snaží své postavy rozvíjet a pokus o jejich postupnou proměnu je znatelný. Od začátku víme, že ona vzácná návštěva vlastně není příliš důležitá a na významu získává právě díky své záhadnosti a díky tomu, že se její příjezd stane událostí, při níž se mohou všechny postavy sejít na jednom místě. Ve výstavbě novely ale najednou toto velké téma ztrácí na důležitosti, těžiště se přesouvá jen a pouze na vztahy a čtenář přichází o zájem a pozornost, protože se neřeší vlastně vůbec nic. Proto druhá část dobře začaté knihy působí poněkud nejistě.

Přes jisté výhrady si nemyslím, že debut Evy Střihavkové nestojí za pozornost. Po slibné první polovině knihy sice v závěru můžeme být zklamaní, ale pokud čtenář nehledá na základě podobnosti s Dürrenmattovou Starou dámou žádné velké intelektuální drama, Vzácná návštěva bude příjemným oddychovým počtením.

Na podobé téma:
Philippe Claudel: Brodeckova zpráva