Antologie krátkých básní jako opus magnum nového literárního žánru
Volf, Zdeněk: Krátká báseň

Antologie krátkých básní jako opus magnum nového literárního žánru

Péčí nakladatelství Protimluv vyšla působivá antologie zaměřená na krátké básně české literatury. Editor svazku Zdeněk Volf stvořil dílo, které má i přes nespornou subjektivitu výběru ambici ustálit tento žánr, v domácí literatuře prozatím neetablovaný.

Materiál k antologii básní, textových mozaik, suverénních básnických obrazů i jednotlivých veršů začíná v čase u kanonické sbírky Epigramy Karla Havlíčka Borovského z roku 1845. Počínaje Havlíčkem představuje výběr editora svazku a básníka Zdeňka Volfa 180 let vývoje české poetické tvorby 130 českých básníků napříč generacemi i literárními směry. Nutno podotknout, že díky editorově erudici překračuje tato kniha hranice pouhé antologie. Vkus a vnímavost vůči jednotlivým veršům, často vyňatým z průměrných básní, jsou vskutku obdivuhodné.

Určujícím prvkem všech vybraných veršů, avšak nikoliv prvkem, který by celou práci degradoval, je nevyhnutelná fragmentárnost, útržkovitost, skromnost a v neposlední řadě i v názvu zdůrazněná krátkost. To vše se ovšem zdá být nejen záměrem, ale i vědomým limitem knihy. V 11 částech, navzájem oddělených ilustracemi manželů Kovalových, vedle sebe na stejné úrovni stojí kanoničtí básníci s těmi, kteří teprve nedávno vydali prvotinu. To je velmi svěží proud v přístupu k literatuře a zřetelně to zesvětšťuje velikány typu Holana, Vrchlického či Nezvala. Zařazení jednotlivých básníků v tom či onom oddíle je však povětšinou velmi volně pojaté, jak Zdeněk Volf sympaticky přiznává v nezbytně přítomném doslovu, ve kterém vysvětluje svou motivaci i princip výběru jednotlivých textů, nastíněné už v úvodu. S výjimkou dvou „pouze“ časopisecky publikujících autorů obsahuje antologie texty básníků, kteří vydali alespoň jednu sbírku. Každý básník má k dispozici právě jednu stránku, která je graficky umně zpracována. Minimalismus prostupuje celou antologii a je skvělé, že obsah koresponduje s formou, a to výběrem písma i již zmiňovanými ilustracemi. Zároveň platí, že na každé stránce nalezneme jeden až tři básnické texty, jejichž délka nikdy nepřesahuje 11 slov.

V jednotlivých textech lze nalézt záchvěvy krásy, děsu, fascinace, strachu, velikosti i malosti, krátké příběhy zachycené v toku času, velké i nepatrné chvíle v bytí jedince. Důsledkem výše zmiňované fragmentárnosti se stává nedořečenost, a díky ní paradoxně i mnohomluvnost malého formátu, která v kontrastu s tichem vytváří zvláštní poetickou hodnotu. Ticho někdy totiž říká mnohem víc než slova. „Dva otazníky / bělostný krk labutě / v zrcadle řeky“, tak zní verše básníka Petra Petříčka. Dalo by se říci, že poezie v představovaném výběru vystupuje jako obecnější umělecká forma, než je tomu v jednotlivých sbírkách zastoupených autorů. Při pečlivém čtení lze vypozorovat, jaké jsou její kvality, co je její podstatou. Stává se jakýmsi punctem života, prokmitnutím lidského vnímání, pozornosti, dychtivosti, vidění a pokory. Je snahou spatřit za světem něco víc, spatřit zásvětí ve viděném krásnu i ošklivosti každé jednotlivosti.

Kritizovat samotné verše by nebylo validní ani přínosné – navíc bych se zcela jistě nevešel do formátu recenze. Kromě toho již prošly sítem mnoha povolanějších očí, než jsou ty mé. Jak jsem psal, všechny vybrané texty s výjimkou dvou vyšly v samostatných básnických sbírkách. Kritizovat výběrčího oněch básní, tedy editora Zdeňka Volfa, lze jen z pozice jeho výběru. I přes nevyhnutelnou subjektivitu uspořádání se mi čerstvě vydaná antologie zdá být skutečně přínosnou pro žánr poezie i pro literaturu jako takovou. Jde o ojedinělý projekt, ve kterém se mísí kanoničtí autoři s těmi juvenilními, přičemž jsou si všichni vzájemně rovni.

Skutečností totiž zůstává, že se dle mého názoru jedná o zdařilý pokus o ustanovení nového žánru – krátké básně – jakožto samostatné a samu sebe obhajující součásti literární praxe. Problémem možná zůstává onen navýsost subjektivní faktor při výběru jednotlivých básní a s tím související veškerá odpovědnost, která leží na bedrech editora. Některé básně se pro svou fragmentárnost zdají být prázdné či prázdnější a některé právě naopak díky své nově zvýrazněné krátkosti získávají nový, netušený obsah.

Antologie Krátká báseň se po všech soudech jeví být více než jen antologií pár veršů vytržených z původního kontextu. Jednotlivé texty aspirují na to, stát se samostatnými výpověďmi svých mluvčích, svědectvím jejich tvůrčího života a zachycených chvil, které by přes svou prchavost měly být uchovány pro autora i čtenáře, ať už jím je kdokoliv. A třeba tak při listování knihou čtenář narazí na autora, který jej svou krátkou básní dostatečně osloví.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Zdeněk Volf (ed.): Krátká báseň. Pokus o doménu cz. Protimluv, Ostrava, 2020, 178 s.

Zařazení článku:

beletrie česká

Jazyk:

Hodnocení knihy:

80%