Mašér, Yukon Quest nebo Buck a Kiča zřejmě nepatří k základní slovní zásobě nejmladších školních dětí. Změnit by to mohl upřímně vyprávěný příběh o holčičce z Osmihorek, jejíž táta propadl kouzlu závodů psích spřežení. Třetí kniha Terezy Pařízkové (nar. 1987), vystudované scénáristky, literární agentky a majitelky oblíbeného olomouckého knihkupectví Zlatá velryba, specializovaného na to nejlepší ze současné literární produkce pro děti, se jmenuje sice trochu neatraktivně Stela a 16 huskyů, překvapí však přesvědčivým líčením nezvyklého rodinného příběhu, korunovaného napínavým popisem velkého závodu na tiché, sněhem zapadané Aljašce.

Sama autorka, absolventka FAMU, tam nějaký čas pracovně pobývala (v rozhovorech prozradila, že jedno léto strávila v rybárně a pak se tam vracela na zaoceánských lodích, kde pracovala v oddělení pro děti), a do své knihy tak přenesla řadu autentických popisů a pocitů. Kromě lásky k Aljašce do příběhu vtělila i svůj obdiv k rase sibiřských huskyů a čtenářské nadšení z knih Jacka Londona.

Vypravěčkou nepříliš rozsáhlého příběhu je desetiletá Stela, jež vyrůstá v blíže neurčených horách s pohádkovým názvem Osmihorky ve společnosti táty a dědy Baltazara, kteří jsou ztělesněním pravých životních vzorů – svědomití, pracovití, féroví chlapi, co toho moc nenamluví, a raději se mají k činu. Jako podobně silný charakter je vylíčen i strejda Eda, tátův bratr, který však žije v Americe a do příběhu vstupuje jen ve dvou klíčových situacích – když do rodiny přibudou první dvě štěňata huskyů a když celá rodina včetně šestnáctihlavé psí smečky dorazí do jeho domovského Seattlu, odkud pokračují na aljašský závod. Nápadná je absence ženských postav – o Stelině mamince padne dvakrát neurčitá zmínka, babiččina smrt je tematizována prostřednictvím dědečkova týdenního zármutku a jako iniciační moment, který do rodiny přivede první dvě rozverná štěňata. Takto nastavená rodinná konstelace je sice nezvyklá, avšak pro dynamiku příběhu se jeví velmi přínosná – další postavy netříští pozornost (či pro svou případnou nečinnost nepůsobí nevěrohodně) a děj směle plyne vpřed vstříc vrcholnému závodu, navíc tak výrazněji vyniknou kladné mužské charaktery. Dívčina pozornost se upíná k psím hrdinům – čtenář se seznámí s původem jejich jmen, vlastnostmi i vzájemnými vztahy, vycítí náklonnost celé rodiny k čtyřnohým přátelům, vyrozumí, co příběh sděluje o respektu k přírodě.

Vyprávění je přehledné, jazykově neokázalé, odpovídá věku desetileté vypravěčky i čtenářským kompetencím předpokládaných příjemců od sedmi let, jen místy zamrzí, že redaktor neměl přísnější oko a nevymýtil nadbytečné opakování stejných slov a podcenil interpunkci. O to větší radost připravují čtenáři stránku za stránkou jemné, a přitom realistické ilustrace Ivony Knechtlové, jejíž ztvárnění sympatické Stely připomene jiné dívčí postavy, jaké znají zejména dětské čtenářky knížek z Albatrosu, rusovlásku Annu ze Zeleného domu od kanadské autorky Lucy Maud Montgomeryové nebo Valentýnku z knih Ivany Peroutkové. Kolorované kresby se zaměřují na portrét postav včetně všech členů psí smečky a zaujmou svou vřelostí, zachycením přímého, láskyplného pohledu či emocí vyjádřených prostřednictvím přivřených očí a výrazem ve tváři. Na celostránkových ilustracích tak často vyniknou velké pocity, jako je stesk po zesnulé babičce, strach z medvěda nebo smutek ze ztráty psa, prožívaný při polární záři. Drobnější kresby mají místo téměř na každé stránce, vizualizují detaily příběhu (jako například ručně psané dopisy, jež plní důležitou funkci v zásadních bodech děje, nebo praktické mapy), podtrhují jeho atmosféru a zdařile odlehčují už tak vzdušnou sazbu, takže kniha na první pohled jistě nebude odrazovat ani začínající čtenáře.

Tereza Pařízková dovedně skloubila poutavé vyprávění s věcnými informacemi o Aljašce a unikátním psím sportu, nešetřila scénami, které odrážejí pozitivní životní hodnoty, a přitom „nepřeťápla“ míru věrohodnosti, a troufla si i na dojemný závěr s ponaučením, který příběhu opravdu sluší.