Jan Nejedlý je aktuálně nejvýraznějším českým sběratelem současných lidových průpovídek a humoru všeho druhu. Začalo to v roce 2014, když s ilustrátorem Jaromírem Plachým připravil pro jinak dosti estétské nakladatelství Meander soubor nespisovných, bizarních nebo rovnou neslušných dětských (a dětinských) říkanek a vtípků Mistr sportu skáče z dortu. Ukázalo se to jako atraktivní téma a oba autoři pro Meander připravili ještě dvé návazné knihy dětského humoru Malý humorista (2016) a Tři naháči na tryskáči (2019). Mezitím ale Nejedlý (ještě spolu s Jakubem Šofarem) rozjel druhou úspěšnou řadu, která se zabývala slovními hříčkami a anekdotami socialistické éry, tentokrát encyklopedickým způsobem. Jmenovala se Po práci legraci a v nakladatelství BizBooks (patří do koncernu Albatros Media) se v letech 2016, 2017 a 2018 dočkala tří pokračování. Letos ještě přibyl přídavek Po práci je pořád legrace, který se zaměřil na lidový humor z doby polistopadové.

Letos Nejedlý vydal ještě jednu kolekci (tentokrát v malém nakladatelství dybbuk) nazvanou oproti těm předchozím poněkud nudně Lidová tvořivost. Název tu ale není důležitý, protože na obálce je piktogram známý ze všech hospodských záchodů – kosočtverec s čárkou uprostřed a několika dalšími okolo neboli znak vagíny. Právě ta je ve svých vulgárnějších výrazech častým předmětem vtipkování, ovšem co do četnosti až daleko za přirozením mužským a stolicí. Autoři ostatně hned na začátku upozorňují, že „v knížce je asi čtyřicet devět sprostých slov, 92 sprostých obrázků a na nich 175 pinďourů“.

Neboli jde o sbírku toho nejtvrdšího koitálního a fekálního humoru, kterým se baví opilci v nejzaplivanějších putykách. Tak vulgárního, že se do žádné z předchozích sbírek (připomeňme, že jedna byla sice plná sprostých vtipů, ale od dětí a pro děti, a druhá měla charakter docela seriózní encyklopedie) nedal použít. Nejedlý je přitom důkladný, takže v knize publikuje i hlášky a rčení, které už vyhlížejí omšele a skoro nudně, ale do zvoleného žánru stále patří („Ošustit a opustit.“ „Dobré prase všechno spase.“). Jinak převažují jednověté rýmované vtípky oslavující nebo slibující sexuální výkon, dále různé formy vylučování tělních tekutin (kupodivu téměř chybí zvracení) a v menší míře oslava alkoholismu a vysedávání po hospodách (ta se totiž převážně vešla do cyklu Po práci legraci). Většinou jsou to přímočaré, triviální rýmovačky, ale občas se objeví nečekaně vtipné metafory, které se obejdou i bez vulgarit („Pod velkým břehem mrštný pstruh se skrývá.“). Tematicky je to vtipkování vesměs nadčasové, jen v několika málo případech najdeme odkazy na socialistickou éru („Serte hovna podle norem, ruské hovno je nám vzorem.“) a jednou vtip z polistopadového období, kde se hrdinou stal kvůli rýmu na neobvyklé jméno známý exilový filozof („Jako Kohák Erazim, já ti ho tam zarazim.“)

Samo o sobě by to byla ne snad nuda, ale přinejlepším nepřekvapivá kolekce tu nápaditějších, ale převážně dost primitivních a většině návštěvníků českých hospod již dobře známých úsloví, jen shromážděných pěkně pohromadě. O patro výše ji posouvají Plachého ilustrace. U každého úsloví je jedna, provedená kreslířovým typickým „dětským“ stylem, jednoduchou výraznou linkou, přičemž mužským postavám jen málokdy schází obnažené přirození – a některé jej mají pro jistotu i vícekrát; rekordmanem je postava s šesti údy.

Plachého tvorba je rozkročena do několika stran: nejvíce ho proslavily různé komicky bizarní příšerky a obludky, které se objevují ve všech myslitelných médiích: v knihách, komiksech, animovaných filmech či v počítačových hrách. Zde v tom pokračuje, jen ve vesele vulgárním tónu.

Vlastně to má charakter tajných kreseb, jež si kluci posílají ve škole pod lavicí – jednoduché rozesmáté postavy s velkou kulatou hlavou a často také obřím penisem tu provádějí místy až surreálné věci, přičemž penis Plachý pro jistotu přikreslil i půllitru piva (k hlášce: „Ani rána bez pivijána.“). Vždy přitom respektuje a nápaditě interpretuje text a méně zkušení by někdy bez kresby nejspíš ani netušili, v čem vtip dotyčné věty vězí. Například ta zmíněná o pstruhovi a břehu je metaforou tlouštíka (jistě s pivním břichem), který je ovšem stále sexuálně čilý. Jak nám Plachého kresba velmi názorně ukazuje.