Ta producentská úvaha byla asi celkem jednoduchá. Co mají rádi kluci mezi devátým a čtrnáctým rokem ve většině zemí světa? Na fotbale a komiksových superhrdinech se shodnou skoro všichni, včetně menšiny na severoamerickém kontinentě. Vytvoříme tedy superhrdinský tým a přidáme do něj nějakého slavného fotbalistu. A protože Lionel Messi je příliš malý, zarostlý a introvertní, první na řadě je Cristiano Ronaldo, který navíc stále vypadá velmi mladě a na hřišti se občas chová jako puberťák. Takto producent indického původu (ale působící v Británii i v USA) Sharad Devarajan vymyslel komiks a animovaný televizní seriál (ten dosud neměl premiéru), jehož plný název, aby nepřišel o největší lákadlo, zní Cristiano Ronaldo uvádí Striker Force 7.

Žánrem jde o jednoduchý superhrdinský komiks pro menší děti, takže tu souboje nejsou příliš brutální, kompozice oken je tradiční a barvy syté a světlé. Jen tu je navíc ten Cristiano.

Superhrdinský tým zvaný Striker Force 7 jej osloví, když si zazobaný fotbalista chce koupit další bourák a oko mu padne na neobvyklý futuristický model. Ukáže se, že je dílem geniálního mladého vynálezce ze superhrdinského týmu s přezdívkou Brankář. Brankář Ronalda rovnou dopraví do utajené centrály superhrdinů, jejichž šéfka se fotbalistovi svěří, že potřebuje jeho prudkou a přesnou střelu, protože Brankář vynalezl také míčový objekt, který dokáže ze superpadouchů vysát jejich nadpřirozené schopnosti a předat je těm hodným. Po dosti krátkém váhání se Ronaldo samozřejmě přidá a následují další tři příběhy plné bitek se zápornými postavami všeho druhu. A jde o sérii, takže po čtvrtém díle mají před sebou čtenáři dost nezodpovězených otázek.

Samo o sobě to je nejvýš průměrné dílo, nicméně přítomnost slavného fotbalisty mu dává bizarní kouzlo. Mimo jiné proto, že si občas sympaticky utahuje z Ronaldovy image topmodela (po jedné bitce zůstane rozcuchaný a chytá ho z toho hysterie; když jde na nóbl recepci, přiměje své punkersky vyhlížející parťáky, aby si také vzali oblek). Humoru je ostatně v komiksu více, například jídlo na zmíněné recepci je tak hrozné, že jím lze úspěšně útočit na zápornou superhrdinku.

Ronaldovi fanoušci tu nicméně najdou drobné vady. Nejčastěji na jeho vizáži. Klukovský obličej s pršinosem nejlépe vystihl kreslíř prvního příběhu Jeevan J. Kang, u ostatních Ronaldo vyhlíží jako uniformní krasavec s hranatou bradou a ulíznutou patkou a k poznání vlastně moc není. Někteří kreslíři si také úplně nenastudovali, že má výrazně lepší pravou nohu, takže častěji je v akci levačka (je pravda, že i levou nohou dal dost gólů, ale obávané přímé kopy střílí zásadně pravou). To budou možná skalní Ronaldovi fanoušci odpouštět hůře. Obecně také platí, že fotbal v komiksu schází a nasazení robota ve tvaru fotbalového míče je dost chabý oslí můstek. Autoři navíc ani tento prvek nijak zvlášť invenčně nevyužívají, Ronaldo nikde moc neprokazuje, jak přesnou a tvrdou střelu umí vyslat, nemusí obstřelovat složité překážky, nehledá skulinky v protivníkově obraně.

Ronaldo je jedna z největších sportovních celebrit současnosti a pro jeho fanoušky, početné i v Česku, bude tento komiks nezbytnou koupí. Ostatní komiksoví čtenáři dostanou průměrný komiks pro děti se superhrdiny, které neznají z hollywoodských velkofilmů. A není zrovna pravděpodobné, že po přečtení tohoto prvního sešitu budou dychtivě vyhlížet další.