Debut srbské autorky Aleksandry Cimplové je příběhem Lany, vášnivé ženy, které osud nachystal zvláštní život plný cestování, vzrušení, sexu, ale také bolesti a odcizení. Lana se v mládí stěhuje z Bělehradu do Prahy a po smrti rodičů se jí ujme česko-židovská rodina. Díky svému adoptivnímu otci se stává členkou Bratrstva, jehož cílem je boj za lepší svět. Lana nejprve pouze shromažďuje informace o gangsterech, později se sama přihlásí o roli vykonavatelky a začíná likvidovat označené cíle. Souběžně také sledujeme vývoj jejího milostného života a dramatické osudy lidí kolem ní, to vše na pozadí historických událostí.

Autorka románu Aleksandra Cimplová (nar. 1965) se narodila v Bělehradě a vystudovala bohemistiku. Do srbštiny překládá knihy českých autorů, například Ivana Klímy a Michala Viewegha, kteří ovlivnili její tvorbu zejména v dialozích a při zachycování mezilidských vztahů. Na jejím autorském stylu se odráží i skutečnost, že píše televizní scénáře. Při psaní Morany se podle svých slov snažila zachytit život v jeho komplexnosti, z čehož plyne i vícežánrové zařazení knihy. Morana v sobě totiž spojuje thriller s milostným příběhem, a zároveň obsahuje také prvky historického a společenského románu.

Lana,Teona, Morana a Jan Žižka

Postava hlavní hrdinky je zpracována zajímavým způsobem. V zásadě působí jako citlivá, submisivní, romantická duše, kterou drsné životní podmínky přetvořily v promiskuitní, vypočítavou lhářku, jejíž milostné výstřelky jí v Bratrstvu vyslouží přezdívku Smrt s orgasmem. Aby byla schopná přežít a vykonávat svou práci, nechává se často vést druhou ženou ve své hlavě – chladnokrevnou a ryze praktickou Teonou, která často Lanino jednání kritizuje:

„Počkej, neříkej mi, že se vyspíš i s tímhle!“ – Ještě stále ji udivuje moje potřeba orgasmu před splněním úkolu.
„Mmmmm…“
„No, ty jsi naprosto nenasytná!“ – začíná zuřit.
„Ale mlč,“ zašeptám tiše, „he is nice.“

Vztah mezi Lanou a Teonou zachycuje obálka knihy, na níž vidíme tvář v tváři. Lze ocenit jak symboliku obálky, tak její vkusné a čisté zpracování.

Hrdinčina touha po boji za lepší svět je demonstrována (či způsobena) jejím zvláštním poutem s Janem Žižkou – má pocit, že je jeho převtělením. V Žižkovi nachází inspiraci a sílu postavit se jakékoliv přesile. Morana je pak všudypřítomná smrt – někdy spojenec, jindy nepřítel – která Lanu jako symbol provází celým životem.

Zatímco hrdinku poznáme skrz naskrz, ostatním postavám je věnováno jen málo prostoru. Ačkoliv se jich v příběhu objeví celkem dost, působí spíš jako sousedé, na které narážíme, ale nikdy jim nevěnujeme tolik času, aby se z nich mohli stát přátelé. O to silněji vnímáme Lanin vnitřní svět, vyčlenění ze společnosti a neschopnost navazovat opravdu plnohodnotné vztahy – profesionální zabijáci se ostatně zřejmě příliš nedruží.

Čtenáře se zájmem o historii a fakta zaujme skutečnost, že děj se odehrává v Bělehradu, Praze a na Blízkém východě, zachycuje skutečná místa, povahu obyvatel a je bohatě provázán s historickými událostmi. Příběh tak působí realisticky, chvílemi bychom i uvěřili, že čteme biografii skutečné osoby. Téměř.

Zatímco události, místa a zachycení mezilidských vztahů jsou přesvědčivé, zobrazení hrdinčina působení v Bratrstvu naopak trochu pokulhává. Popis toho, jak vlastně celý ten tajný spolek funguje, je poněkud vágní. Víme pouze, že Lana absolvovala jakýsi výcvik v Káhiře, úkoly dostává v obálce, v textu se potom občas objeví název pistole a strohé zachycení likvidace cílů. K vyvolání dojmu, že Lana je trénovaný zabiják, to zkrátka nestačí. Matoucí je i motivace hrdinky, která se sice sama přihlásí k roli vykonavatelky, ačkoliv to od ní nikdo neočekává, ale každý úkol plní za cenu žaludeční neurózy a zdá se, že víc než boj za lepší svět ji zajímá, kde si sežene milence pro příští noc. „Byl sám. Otevřel okno a střela pomalu a tlumeně, aniž by zbytečně rozbila sklo, skončila v jeho čele. Na schůzku s Luckym mám trochu zpoždění, protože jsem se musela vyzvracet a smýt ze sebe pot.“

Kombinace mnoha prvků a slabé finále

Autorka v knize kombinuje prvky thrilleru, milostného příběhu a psychologického a historického románu. Ačkoliv se během děje objeví mnoho zajímavých motivů, třeba boj za vlast a za lepší svět nebo osudové předurčení Lany jako členky Bratrstva, zdá se, že jejich potenciál se nepodařilo zcela vytěžit. Může to být částečně způsobeno rozsahem knihy, který zkrátka neumožňuje věnovat dostatek času všem vyobrazeným tématům. Vlastně se až zdá, že vše sledujeme z rychlíku – třicet let Lanina života spolu s osudem Srbska nám proběhne před očima na dvou stech padesáti stránkách. Příběh by si zasloužil větší rozsah a hloubku – třeba právě v částech zabývajících se prací pro Bratrstvo. Druhou možností by pak mohlo být vynechání některých motivů, které nejsou dotažené a bez nichž by se kniha obešla. Třeba Lanino přesvědčení, že je převtěleným Janem Žižkou, má sice zajímavým způsobem nakročeno, ale nakonec jaksi vyšumí.

Lanina postava je poměrně svérázná a v mnoha směrech vyvolává spíš antipatie. Děj však rychle utíká, jazyk je jednoduchý a vyprávění svižné. Dá se říct, že se jedná o nenáročné, odpočinkové čtení. Závěr s sebou ovšem přináší rozčarování. V posledních kapitolách hrdinka zažívá velký stres – čtenář očekává, že příběh vyvrcholí a všechny rozehrané linky se protnou ve finále, které jim dá hlubší smysl. To se ale nestane. Lana neprochází žádnou proměnou, nevybojuje žádnou bitvu.

Pokud tedy čtenář hledá psychologicko-milostný příběh okořeněný historickými a zeměpisnými reáliemi a nádechem thrilleru, ale nevyžaduje hlubší prožitek, Morana jej nezklame. V jiném případě po ní nejspíš zůstane trochu nahořklá pachuť a pocit, že by se tento zajímavý materiál dal využít lépe.