Málokteré téma je na první pohled tak nepřitažlivé jako život jeptišek. Co je mi po ženách, které se dobrovolně zavřou do kláštera a zůstávají odtržené od normálního života, řekne si leckdo. Ale právě proto, že většině z nás se jejich rozhodnutí bude zdát nepochopitelné, může být zajímavé zjistit, jak je ve svém posledním románu The Ninth Hour vykresluje Alice McDermottová (1953). Americká spisovatelka irského původu se narodila do katolické rodiny a s jeptiškami coby frekventantka katolických škol přicházela úzce do styku. V The Ninth Hour sleduje po tři generace život dvou propojených rodin, nad jejichž osudy bdí jeptišky z řádu Little Sisters of the Sick Poor, které na přelomu 19. a 20. století nabízely pečovatelskou pomoc rodinám chudých brooklynských imigrantů.

Mladá nastávající matka Annie se „do hledáčku“ sester dostane v den, kdy její nezaměstnaný (a pravděpodobně depresemi trpící) manžel Jim spáchá sebevraždu. Jeptišky Annie pomohou dostat se z nejhoršího, a jedna dokonce plánuje, že se pokusí obejít církevní doktrínu a zařídí, aby byl Jim pohřben na posvěcené hřbitovní půdě. Zpráva o jeho smrti se však naneštěstí dostane do tisku, což všechny plány zmaří: „Kdybych církev řídila já, byla by jiná,“ povzdechne si dotyčná jeptiška. A není jediná, kdo se nebojí přistupovat k výzvám, které jí práce přichystá, vlastní optikou. Sestře Jeanne je dokonce jasné, že kvůli něčemu, co udělala, respektive neudělala, nepůjde do nebe, ale nemohla jinak a má před sebou i před Bohem čisté svědomí, protože jednala z lásky.

McDermottová se neubrání skepsi nad jistým spasitelským komplexem jeptišek (jedna prohlašuje, že chce být „čistým obkladem“, který bude stírat špínu a bolest světa). Matka vypravěče Sally si projde obdobím, kdy se touží stát jeptiškou, ale po prvním střetu s obyčejnými lidmi, kteří nepotřebují její pomoc, nýbrž ji bezostyšně využívají a urážejí, od toho upustí. Zjistí, že obyvatelům prohnilého světa nechce poskytovat žádný tišící obklad, že vhodnější bude nadávka nebo rána pěstí. Přesto přese všechno skládá McDermottová jeptiškám velký hold – za to, jak jim v prvé řadě leží na srdci konkrétní lidé namísto oficiálních pravidel, a za jejich každodenní nelehkou práci.

Autorka si všímá různých detailů a obratně s nimi pracuje (navoněný luxusní kapesníček, do kterého jedna z hrdinek zabalí jed) a téměř impresionistickým způsobem zachycuje každodenní život v ulicích Brooklynu, ale pokud jde o úkoly, které jeptišky vykonávají, sklouzává do polohy spíše naturalistické: „svaté ženy“ převazují gangrénou stižené končetiny, utírají nemohoucím pozadí a při pochůzkách po městě mají oči na stopkách, aby jim neuniklo žádné podvyživené dítě trpící svrabem. Obzvlášť okouzlující je sestra Lucy, která na každou nešťastnici obklopenou houfem neprospívajících potomků udeří: „Je na tebe tvůj manžel hodný?!?“ Lucy si na rozdíl od Sally nedělá o chudácích, s nimiž přichází do styku, žádné iluze, ale v práci jí to nijak nebrání.

Romány Alice McDermottové se zpravidla dočkávají nominací na nejvýznamnější americká literární ocenění. Obdržela však „pouze“ jedno, a sice Národní knižní cenu za román Charming Billy (1998, Okouzlující Billy). V celém jejím díle se jako téma objevuje katolictví, nicméně McDermottová v jednom rozhovoru uvedla, že pokud se o ní píše a hovoří jako o katolickém hlase, je to úsměvné, protože ona rozhodně není žádnou hlásnou troubou církve. Nálepky katolické autorky se však zbaví jen těžko – v Ninth Hour se například kromě života jeptišek objevuje katolické (nebo spíš obecně spirituální) téma ještě v obecnější rovině: McDermottová zkoumá, kudy vede hranice mezi dobrem a zlem.

Tu a tam se vynoří již zmíněný vypravěč, „my“, děti Sally a Patricka, jehož matka mohla sestře Lucy jako jedna z mála po pravdě odpovědět: „Ano, je na mě hodný“. Tato vyprávěcí perspektiva, pohled do dávné minulosti, halí celý příběh do poněkud idylického hávu, který je však v závěru alespoň částečně uveden na pravou míru: „děti“ nahlížejí, že ani jejich předchůdcům se nevyhýbaly rány jako Parkinsonova nemoc nebo deprese a že vstoupit do kláštera bylo i dřívější optikou těžko pochopitelné. Ninth Hour je v prvé řadě román o nelehkém údělu žen na přelomu 19. a 20. století – ať už vdaných za běžné smrtelníky, nebo za Krista. Ani těm druhým jmenovaným se pak nevyhnula genderová nerovnost, protože církev řídili (a řídí) kněží.