Dánsko lze označit za placku. Nejvyšší „hora“ Møllehøj stojící na Jutském poloostrově se tyčí do výšky necelých 171 metrů nad mořem, přičemž v samotné Kodani narazíme jen na ojedinělé kopečky, čítající přibližně 20 výškových metrů. Kaspar Colling Nielsen, zřejmě nejoriginálnější soudobý dánský prozaik, se nechal inspirovat svou vidinou 3500 metrů vysoké hory vystupující z mraků a popsal vliv takového nově vzniklého geografického prvku na společnost.

V sedmnácti příbězích představuje plejádu více či méně bizarních osob žijících přímo na Mount Kodani či ve městě pod ní. Autor přibližuje život v hlavním městě, který se od zahájení stavby hory změnil, avšak zároveň ukazuje, že lidé a jejich charaktery jsou neměnné, jen se přizpůsobují novým podmínkám, v nichž na světlo vyplývají jejich za jiných okolností ne tak patrné povahové rysy. Některé postavy pro svůj široký vliv procházejí více příběhy, jiné jako by s horou ani neměly nic společného. Potkáváme mnicha, jenž donekonečna drmolí o smyslu života, Gróňany, kteří osídlili horu nemilým způsobem a ne a ne se z ní hnout, lidi, co se rozhodnou nechat přeoperovat na ptáky, Stiga, který si nechá vyplést tenisovou raketu střevy z jedenácti koček, a poznáváme i lidské vlastnosti, které se projeví až s působením hory: egoismus, posedlost, nenávist.

Literární tvorba Kaspara Collinga Nielsena (nar. 1974) nemá v současné dánské literatuře obdoby, jeho texty jsou troufalé, a snad i proto úspěšné. Nielsen vzbudil svou prvotinou Mount Kodaň (dánsky 2010) velký zájem, což dokazuje i cena pro začínající spisovatele Danske Banks Debutantpris. Autorův druhý literární počin Dánská občanská válka 2018–2024 (česky 2015) se stejně jako Mount Kodaň nachází na hranici mezi povídkovou sbírkou a románem. Někteří toto pojednání o blízké budoucnosti považují za geniální kritiku soudobé společnosti, jiní za groteskní kompilát nápadů zastřešených absurdním dějovým rámcem. Futuristický příběh je ke zhlédnutí v Kodani a v Praze i jako divadelní představení. Uznání za nonkonformní psaní Nielsena provází od jeho vstupu na literární scénu. V roce 2017 získal prestižní Holbergovu medaili za literární přínos, udělovanou společenskokritickým dílům už od roku 1934. Nielsen se tak zařadil vedle věhlasných laureátů, jako je Karen Blixenová, Villy Sørensen, Inger Christensenová, Line Knutzonová či Erling Jepsen.

V debutovém textu je nesporným plusem autorův sugestivní styl a realistická přesnost, s níž líčí události a lidské osudy spjaté s horou, jež by v Kodani klidně mohla stanout. Pak už by Dánům k absolutnímu štěstí nescházelo snad vůbec nic, měli by vlastní Tibet, lyžařská centra, úctyhodný vodní tok… Co víc si přát? Jen to dnes již profláklé dánské hygge z knihy cítit není. V kulisách sociálního experimentu se Nielsen dopouští silné společenské kritiky a klade si znepokojivé otázky o lidském velikášství a vlivu člověka na přírodu a svět.

Kaspar Colling Nielsen zdařile vplétá fantaskní a nadpřirozené prvky do ryze realistického rámce všednodenního a dobře známého života. Hora s sebou do dánského prostředí přirozeně přinese nové živočišné i rostlinné druhy, nechá vzniknout široké říční deltě, přitáhne svérázné Gróňany. Jednotlivé příběhy o osudech obyvatel propojuje líčení historie hory a předchází mu faktografická pasáž o změnách, které nový geologický útvar přinesl. Bohužel některé příběhy nejsou s horou zřetelně propojeny, takže vzbuzují pocit, že je autor do celkového rámce vsadil jen pro jejich uplatnění, stejně jako v Dánské občanské válce 2018–2024.

Mount Kodaň není jen utopická či snad dystopická představa, ale originální literární počin, jehož obdobu bychom sotva našli. Na pozadí na první pohled zvrácených příběhů autor představuje dánskou společnost, možná i lidstvo jako takové. Mount Kodaň je těžko zařaditelná kniha, avšak jednu nálepku jí přisoudit lze. Jedná se o severské podivno jak vyšité, sociální experiment s nejasným koncem, snad i aluze na horu problémů, jimž současný svět čelí a které nelze jen obcházet. Interpretovat lze Mount Kodaň různě a právě díky mnohovrstevnatému uchopení textu záleží jen na čtenáři, zda ho bude vnímat jako literární úlet, či skvost.

Kniha působí velmi zneklidňujícím dojmem a po přečtení ve čtenáři zůstanou rozporuplné pocity. Stejně jako v Dánské občanské válce 2018–2024 se i v tomto případě neubráníme dojmu, že se jedná o povídkovou sbírku, již se Nielsen pokusil stmelit zastřešující historkou, která ne vždy funguje. Autor má své skalní obdivovatele stejně jako odpůrce a rozporuplnost jeho děl a jejich přijetí dokládá například i fakt, že Dánská občanská válka 2018–2024 kromě češtiny vyšla pouze norsky a finsky, nicméně se již chystá její dánské zfilmování. Nielsenův nejnovější počin Det Europæiske forår (Evropské jaro) z roku 2017, na nějž se můžeme těšit i v českém překladu, je opět utopistická próza a pojednává o čtyřech lidských osudech na přelomu nového tisíciletí. Kniha se ve Francii dostala do nominace pěti nejlepších zahraničních knih za rok 2018.