Edice Zip, vydávaná ve spolupráci nakladatelství Argo a Dokořán, platí za jakousi tuzemskou výkladní skříň populárně naučné literatury. Co je podstatné, tato ediční řada se těší i nemalé oblibě mezi čtenáři, o čemž svědčí třeba fakt, že leckteré tituly si již vyžádaly nějaký ten dotisk a mnohdy ne jediný – viz například knihy Paralelní světy (4. dotisk, 2017) či Hyperprostor (3. dotisk, rovněž 2017) klasika žánru Michia Kakua. Podobný osud, a dost možná i v rekordním čase, potkal rovněž amerického fyzika Jamese Kakaliose (nar. 1958), jehož tematicky atraktivní Fyzika superhrdinů se na pultech tuzemských knihkupců objevila v létě roku 2018 (anglický originál poprvé vyšel v roce 2005); už po pár měsících prodejci hlásili vyprodání nákladu a dotisk na sebe nenechal dlouho čekat. Kakalios se knihou u nás, tak jako už dříve ve své domovině, rázem vyšvihnul mezi přední vědecké popularizátory a tento status se nyní pokouší upevnit nejnovějším spisovatelským počinem, svazkem Fyzika všedních věcí (The Physics of Everyday Things: The Extraordinary Science Behind an Ordinary Day, 2017), v němž se soustřeďuje na zábavné, byť tentokrát už superhrdinů prosté vylíčení všelijakých fyzikálních mechanismů, principů a zajímavostí, s nimiž se dnes a denně setkáváme.

Zdánlivě obyčejný den
Vezmeme-li to skutečně od podlahy, jedním z rysů, jenž nás odlišuje od ostatních zvířat, je schopnost používat, vyrábět, a hlavně dále inovovat nástroje, jež nám v mnoha ohledech usnadňují či zpříjemňují život. Jistě, nástroje využívají i někteří jiní savci či ptáci, my jsme ale tuto dovednost začali praktikovat ve zcela bezprecedentní míře. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a pohled na obrazovku počítače, chytrý telefon, elektrické osvětlení, rádio či auto stojící pod oknem nás utvrdí, že od výroby pěstních klínů a primitivních oštěpů jsme to dotáhli celkem daleko. Kdybychom však měli vysvětlit, jak všechny ty věci fungují, naprostá většina z nás by mlčela nebo začala nesouvisle drmolit něco z toho, co si zapamatovala ze středoškolské fyziky. Leckdo by pak možná vzhledem k zaměření většiny populárně naučných knih popsal spíše základní aspekty teorie superstrun než princip, na němž fungují digitální hodinky na jeho zápěstí.

James Kakalios si tento nedostatek nepochybně uvědomuje a Fyzikou všedních věcí se jej pokusil alespoň trochu napravit. Jenomže jak tak rozsáhlé a nepříliš ohraničené téma vůbec uchopit? Jednou možností by byla třeba (hodně) tlustá encyklopedie, rozdělená podle fyzikálních oborů a vysvětlující pěkně popořádku všechno od A až do Z. Mělo by to své výhody, nicméně přespříliš čtenářů by podobný počin patrně nepřivábil, navíc by vzhledem k překotnému rozvoji technologií hrozilo rychlé zastarávání textu, a ten by tak byl v době internetu zcela nekonkurenceschopný. Kakalios na to šel fikaněji. Vymyslel vcelku jednoduchý příběh o snad trochu neobyčejném dni v životě jinak docela obyčejného člověka. Toho spolu s autorem sledujeme od probuzení a přípravy snídaně přes návštěvu doktora, cestu na letiště a let letadlem až po přednášku pro zaměstnance jakési firmy v cizím městě a opětovné usnutí u hotelové televize.

Od budíku po rychlovlak
Během dne se modelový jedinec setkává se spoustou vymožeností moderní civilizace, což je pro Kakaliose vynikající příležitost objasnit, jak tyto „všední“ věci vlastně fungují. Postupně se tak seznamujeme třeba s fungováním časovače na kávovaru, který v základu vyplývá z principu obyčejného kyvadla, mechanického i digitálního budíku, elektrického kartáčku či topinkovače. Jakmile se figurant přesune k lékaři, přijde na řadu ultrazvuk, magnetická rezonance či teploměr, ještě předtím se však během cesty obeznámíme s principy, na nichž funguje spalovací motor, dálkové odemykání dveří, globální polohový systém (GPS) či rádio.

Se spoustou zajímavých vynálezů se setkáme (mimo jiné) i na letišti, kde autor nechá svého hrdinu platit kartou nebo vybírat hotovost z bankomatu s bezdotykovou obrazovkou, kterou dnes už považujeme za něco docela přirozeného, aniž bychom si uvědomovali, o jak sofistikovanou věc se jedná. Typickými letištními proprietami, s nimiž se v textu dále seznámíme, jsou třeba detektory kovů, rentgenové skenery a vzhledem k rizikům spojeným s terorismem též stopové detektory výbušnin. Samotná cesta letadlem by se až na zmínku o vztlaku možná jinak jevila poněkud fádně, ale Kakalios letovou přestávku nenechává ladem a ve volné chvíli vylíčí princip fungování moderních digitálních fotoaparátů nebo sluchátek, která aktivně potlačují okolní šum.

Po příletu už následuje cesta vysokorychlostním vlakem, jenž klouže po magnetickém polštáři (princip zvaný magnetická levitace, zkráceně „maglev“), a příchod do budovy, kde má protagonista přednášku doprovázenou prezentací uloženou na USB flash disku. Ideální chvilka pro představení LCD projektoru, laserového ukazovátka či mikrofonu. Ani na hotelu se však neobejdeme bez spousty elektronických serepetiček – vždyť i samotné pokoje se už jen málokde odemykají klasickým klíčem, namísto kterého na recepci většinou dostaneme už jen bezkontaktní kartu. Den zakončí unavený hrdina před září televizní obrazovky. Nutno však dodat, že nejde o jen tak ledajaký televizor, nýbrž přístroj založený na technologii OLED (organické světlo emitující diody). Třebaže se zatím jedná o technologii poměrně drahou, postupně se stává čím dál dostupnější a nebude trvat zas tak dlouho, než začne ve velkém nahrazovat současné LCD televize. Ani to však nebude konec. Nedávno, patrně až po vydání knihy, se objevila i zpráva, že přední výrobci už pracují na ještě pokročilejší technologii zvané MicroLED, jež by měla všechny starší technologie ve všech ohledech snadno převálcovat.

Fascinující i depresivní
Jak vidno, Fyzika všedních věcí se soustřeďuje zejména na přístroje a vynálezy, které mají co dočinění s nejrůznějšími elektromagnetickými jevy či různými typy vlnění. Průběžně se však, i když třeba jen tak na okraj, seznámíme i se základy klasické mechaniky (třeba Newtonovy zákony), mechaniky kvantové, termodynamiky či teorie relativity. Ovšem některá klíčová témata, jako například význam polovodičů v nejrůznějších moderních přístrojích, čtenáře provázejí víceméně po celou dobu, proto si na jejich vysvětlení dává autor obzvlášť záležet, a jelikož se nejedná o problémy zcela triviální, snaží se je docela zdárně přiblížit pomocí snadněji uchopitelných metafor.

Nepříliš velký rozsah, přinejmenším ve srovnání s autorovým předešlým svazkem, naznačuje, že se opravdu nejedná o vyčerpávající popis všeho, s čím se během dne setkáváme, ale spíše o výběr pozoruhodných a důmyslných vynálezů, které jsou nedílnou součástí našich životů. A v důsledku je spíš dobře, že kniha není nikterak dlouhá, poněvadž neskonalý údiv, který bude patrně velká část čtenářů od začátku do konce prožívat, by ve větší dávce mohl být zdraví škodlivý. Je totiž bez nadsázky fascinující sledovat, na jak důmyslných principech a technologiích fungují ty hromady přístrojů a nejrůznějších technických vychytávek, jež každý den používáme, aniž bychom byť jen vzdáleně rozuměli jejich podstatě. V některých případech to může působit až zázračně (ale i depresivně), dokud si nepřipomeneme, že všechny ty věci jsou výslednicí neustále se kumulujících vědomostí a inovací. Třebaže se nejedná o úplně jednoduchý text a čtenář se možná bude muset sem tam vracet nebo některé pasáže odložit na později, nic to nemění na tom, že zajímá-li vás fungování okolního světa, Fyzika všedních věcí je ideální způsob, jak mu přijít na kloub.