Jak funguje pití brčkem? Proč se rozinky hozené do bublinkové limonády vznášejí? Jak zabránit zamlžování plaveckých brýlí? Proč mívají provazochodci roztažené ruce? Co přispělo k potopení Titaniku? Proč se nám voda jeví modře? Jak se dělá těsto na pizzu a proč železo na magnet reaguje, ale na měď a jiné kovy nikoli? To je jen pár otázek, na něž hledá a ve své knižní prvotině Neviditelná fyzika (Storm in a Teacup: The Physics of Everyday Life, 2016) také nachází odpověď britská fyzička a vědecká popularizátorka polského původu Helen Czerski (nar. 1978), která se na londýnské University College zabývá fyzikou bublin a pravidelně vystupuje v naučných dokumentech vznikajících pod hlavičkou BBC.

Autorčiny bohaté zkušenosti s popularizací jsou jasně patrné od prvních stránek publikace, která v devíti kapitolách představuje fyzikální podstatu řady každodenních jevů a šikovně tak čtenáře seznamuje se samotnými základy (většinou) středoškolské fyziky. A to nijak školometsky, nýbrž s humorem i nebývalou nápaditostí, navíc s četnými exkurzy do historie i osobního života, a mnohdy též s přesahem do ostatních přírodovědných oblastí, zejména biologie a chemie. V první kapitole, jež se věnuje fyzice plynů, se mimo jiné dovídáme, jak si velryby zajišťují dostatečnou zásobu kyslíku na udržení základních životních funkcí při potápění do hlubin nebo jak v minulém století dopadly první pokusy o založení raketové pošty. Ve druhé části, zaměřené na komplexní představení gravitace, se na přetřes dostane třeba samotná definice hmotnosti, otázka, jak král dinosaurů Tyrannosaurus rex udržoval rovnováhu, či důmyslný mechanismus, který stojí za zvedáním mostovek londýnského technického divu Tower Bridge.

Po gravitaci se ke slovu dostává povrchové napětí a viskozita, což jsou fenomény, jejichž prostřednictvím autorka vysvětluje třeba zapeklité otázky, proč už se nám dnes na mléku z obchodu neudělá smetana (na vině je homogenizace mléka) nebo jak sekvoje natahují vodu do výšek přesahujících sto metrů, potažmo jak vysoký vlastně může být vzhledem k fyzikálním omezením nejvyšší pozemský strom. I ve čtvrté kapitole, jejímž ústředním námětem je rovnováha, se Czerski dostává k otázkám velmi přízemním, jako je vliv rychlosti chůze na šplouchání tekutého obsahu hrnku, i těm ryze existenciálním, konkrétně k souvislosti mezi rovnováhou a samotnou podstatou života. Následující část se zase věnuje vlnám, a to vlnám v nejširším slova smyslu: od vodních přes zvukové, světelné a tepelné až po rádiové. Pozoruhodné (přinejmenším pro laiky) bude určitě vysvětlení, jak je možné, že všichni používáme podobné či totožné mobilní telefony, aniž by se jednotlivé signály rušily.

Odpovědi na každodenní, a přece zřídka pokládané (a ještě řidčeji zodpovídané) otázky nabízí i šestá kapitola, která se věnuje kinetické teorii látek. Nejenže objasní, proč sýr smažený v dostatečně horkém oleji nenasaje skoro žádný tuk, ale vyřeší též mnohem zatrolenější problém, totiž proč kachny nezebou nohy! Snad stačí prozradit, že hlavní podíl na tom má anatomie kachní nohy, která zabraňuje zbytečnému plýtvání teplem. Byť jedním dechem nutno dodat, že autorčino vysvětlení se netýká ani tak zábnutí nohou jako spíš toho, proč kachny plovoucí v ledové vodě nezemřou na podchlazení. Přes oddíl věnovaný dostředivým a odstředivým silám, který mimo jiné představuje zajímavou myšlenku využití setrvačníků jakožto velmi efektních baterií, se Czerski dopracovává k elektromagnetismu. I tentokrát zabrousí do biologie a popisuje, jak různí živočichové využívají elektrické pole, když vyhledávají potravu: například včely podle elektrického pole květu údajně poznají, jestli má cenu k nim letět, nebo zda tam právě nebyla jiná včela, která už všechny dobroty odnesla. Mimoto přijde řeč i na fungování rychlovarné konvice či topinkovače, a dokonce i na vznik a proměny magnetického pole Země. Závěrečná kapitola se už nezabývá jednotlivostmi, ale formou úvahy podává spíše jakýsi „celkový pohled“ na naše fyzikální bytí: od lidského těla (dýchání, přenos nervového vzruchu) přes planetu, na které žijeme (mořské a vzdušné proudy, vznik horstev či vápencových sedimentů), po civilizaci, již jsme vybudovali, se zdůrazněním, jak důležité na této cestě bylo zejména v posledních staletích porozumění fyzikálním zákonům.

Tak by se dala ve stručnosti představit na první pohled poměrně nenápadná, avšak nadmíru poutavá a poučná kniha Helen Czerski, která na stovkách příkladů z běžného života vysvětluje základy řady oblastí fyziky. Trochu tím připomíná nedávnou Fyziku všedních věcí, leč nutno dodat, že minimálně co do počtu příkladů i šíří záběru ji snadno překonává. Vzhledem k již zmíněným výpravám do historie i různých vědních odvětví a prokládání textu nespočtem příhod z autorčina života svazek rozhodně netrpí jednotvárností. Neustálým, přesto ladným přeskakováním mezi tématy si naopak šikovně udržuje čtenářovu pozornost, k čemuž notně dopomáhá i neobyčejná čtivost textu (neobyčejná na to, že se jedná o literaturu faktu, navíc zaměřenou na fyziku). S těmito aspekty se ovšem pojí i jisté nevýhody. Jednou z nich může být právě zábavnost samotných příběhů i historických zajímavostí, jež spolu s rychlým přecházením od jedné otázky k jiné čtenáři nedovolí (nebo jej nepřiměje), aby se více soustředil na samotnou pointu, potažmo objasňované fyzikální zákonitosti. Určitě by kupříkladu na konci každé kapitolky neuškodilo kratičké, klidně jen jednostránkové shrnutí problematiky, jež byla právě diskutována, nebo jen energičtější zdůraznění toho, co je opravdu podstatné. Zároveň je škoda, že Neviditelná fyzika zcela postrádá ilustrace, jež jsou u podobných publikací vždy příjemným bonusem. Text možná na poprvé nezanechá tak hlubokou stopu, jak by mohl, na druhou stranu se jedná o titul, u nějž lze zaručit, že přijde k chuti i při opakovaném čtení.