Myslíte si, že těžké předměty padají k zemi rychleji? Že existují jen tři skupenství látek? Že má člověk pouze pět smyslů? Že můžete náměsíčníka šokem z nenadálého probuzení zabít? Přemýšlíte, zda existuje magnet s jedním pólem, zajímá vás záhada Piltdownského člověka, Lochnesské příšery a yettiho, tajemná planeta Vulkán, teorie dutozemě nebo to, jak fungoval robotický šachista za vlády Marie Terezie? Myslíte si, že křupání kloubů způsobuje artritidu, že vlasy a nehty rostou i po smrti či že se nervové buňky neobnovují? Zajímá vás, zda jsou netopýři slepí, jestli je schopnost čmeláka létat fyzikální záhada nebo proč lumíci údajně páchají hromadné sebevraždy? Pak by vás nejspíše mohla kniha 100 hoaxů a omylů, které napálily vědce (100 Hoaxes & Mistakes That Fooled Science) překvapit, nebo přinejmenším pobavit.

V obrazové publikaci encyklopedického rázu více prostoru zabírají velké barevné fotografie než samotný text. Obvykle se uvádí jedno samostatné téma na stránku či dvojstranu, podle jeho důležitosti či obsáhlosti. I ty nejobsáhlejší texty ovšem čtenář přečte velmi rychle, mají totiž rozsah zhruba výkladově-slovníkových hesel. Kniha je řazena do tematických sekcí, v nichž čtenář najde překvapivě rozmanitou všehochuť. Rozčlenění začíná neurčitým vymezením s kapitolou „Jak věci (ne) fungují“ a pokračuje přes archeologii, lidský život, skutečnou a fantazijní zvířenu, naši planetu až po finální „Vesmír a co je za ním“.

Samotný titul je poněkud zavádějící, jelikož se rozhodně nedá říci, že většina příspěvků se týká hoaxů (podvodů, mystifikací, klamných zpráv) či omylů, které vědce nějak napálily či jinak překvapily. Typicky vědecké omyly či podvody v knize představují spíše menší množinu. Některé z nich tomu samozřejmě odpovídají, avšak v takových případech se často jedná o poměrně známá témata z historie vědy. Najdeme zde již vyvrácené vědecké teorie, počínaje tím, že je Země placatá (obvod naší planety přitom poměrně přesně spočítal již slavný učenec a jeden ze správců Alexandrijské knihovny z 3. století před Kristem, Eratosthenés z Kyrény). U obdobně proslulé hypotézy, jež předpokládala Zemi coby střed vesmíru, se v textu mimo jiné uvádí, že dle výzkumu Gallupova institutu z roku 1999 si pětina Američanů ještě před dvaceti lety myslela, že Slunce obíhá kolem Země. Mezi méně známé, ale svou bizarností zajímavé vědecké teorie patří například domněnka o duté Zemi či teorie samoplození. Některé uváděné vědecké omyly jsou ovšem sporné – například existence magnetu s jedním pólem, kterou jako možnou teoreticky odvodil v roce 1931 Paul Dirac. Sice nikdy prokázána nebyla, ale stejně tak nebyla ani vyvrácena.

Podvodníci

Další vědci mylně interpretovaná témata zahrnují jednak omyly, jednak podvody, které jsou zřejmě alespoň v některých případech historickými žerty. Čtenář zde najde stručný popis falešného archeologického objevu Piltdownského člověka z roku 1912, jenž měl představovat vývojový článek mezi opicí a člověkem. Nechybí ani příběh japonského archeologa Šiničiho Fujimury, který na svá naleziště v noci tajně instaloval budoucí nálezy, nebo případ Mary Toft, která v první polovině 18. století zmátla britského královského chirurga Nathaniela St. André natolik, že v rámci víry v tzv. mateřský otisk a v kontextu dobové prudérnosti, jež nedovolovala v jistých aspektech podrobnější zkoumání, uvěřil v její makabrózně zrozené „potomstvo“, které se skládalo z různých částí zvířecích těl.

Mezi jiné zajímavé manipulace či falešné senzace patří například mechanický Turek, který dokázal na dvoře Marie Terezie vyhrávat šachové turnaje, pozorování života na Marsu Giovannim Schiaparellim a později Percivalem Lowellem či objev záhadné planety Vulkán. Mezi zřejmě záměrné vědecké hoaxy s větším dopadem pak lze zařadit například nepodložené tvrzení doktora Andrewa Wakefielda, publikované původně ve vědeckém časopise Lancet, že kombinovaná vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám způsobuje u dětí vznik autismu.

Od lumíků k chemtrails

Popsané vědecké omyly či podvody však tvoří z celkového počtu pouze menší část knihy. Většinu obsahu bychom mohli přiřadit mezi lidové pověry, špatně chápané či interpretované vědecké teorie a známé záhady, které ovšem vědeckou populaci nijak zvlášť nematou. Najdeme vysvětlení, že špetka soli nezrychluje vaření, že existují více než tři skupenství a že kletba Tutanchamonovy hrobky byla spíše novinářská kachna. Křupáním kloubů si artritidu nezpůsobíme, mince hozená z mrakodrapu nikoho nezabije (ale kovové psací pero by mohlo), vlasy a vousy po smrti nerostou, konzumace mléka nezpůsobuje zahlenění atd., což pro mnoho čtenářů zřejmě nebudou nijak zásadní zjištění.

Zajímavé ale může být vyvracení některých vžitých metafor z přírodní říše, které se obvykle berou doslova – kupříkladu, že když necháte žábu pozvolna vařit ve vodě, nepozná pomalou změnu a uvaří se. Nebo že lumíci páchají hromadné sebevraždy. Nechybí ani řada populárních záhad, jako je tunguská událost, Lochnesská příšera, legenda o yettim, kruhy v obilí, mimozemšťan z Atacamy či video pitvy mimozemšťana z novomexického Roswellu, ale i novější příspěvky ke konspiračním teoriím, jako chemtrails – údajné vypouštění zdraví škodlivých chemikálií dopravními letadly v rámci tajného vládního spiknutí.

Země mnoha zázraků

V rámci popsané všehochuti leckterého čtenáře možná některá témata překvapí svou regionální bizarností. Lze tak pouze hádat, nakolik v přítomné absurditě hraje roli specifikum americké společnosti a její kultury, pro niž a podle níž snad byla kniha původně koncipována. Lze se tak dočíst o hoaxu, jenž vzešel z žertu v michiganských novinách a byl dále šířen studenty Kalifornské univerzity, že dihydrogenmonoxid je nebezpečná látka, která se vyskytuje v běžně konzumovaných potravinách a nápojích. Jenže chemický název dihydrogenmonoxid (DHMO) značí obyčejnou vodu. Podobně regionální dezinformací, která má původ v americké příručce z roku 1970, je zřejmě například to, že 40 – 50% tepla uniká z nezakryté hlavy. Do konkrétní lokace je zasazen i jackalopa, zajíc s parohy, jehož proslavili lovci a preparátoři Dough a Ralph Herrickovi ze státu Wyoming.

Z amerického článku se rozšířila fáma, že o jarní rovnodennosti lze postavit vejce na špičku, založená na špatné interpretaci čínské slavnosti začátku jara. Nemluvě o údajném tajném vládním dokumentu, jehož obsahem je praktikování sexu ve vesmíru v rámci výzkumu vhodných poloh ve stavu beztíže či zkazka o Marsu, který se v určitou dobu přiblíží Zemi natolik, že jej lze na obloze vidět jako Měsíc v úplňku. V těchto souvislostech je naopak s podivem, že se v knize nevyskytují žádné mýty spojené s tajuplným americko-srbským géniem Nikolou Teslou – například jím samým proklamovaná existence plánu na strašlivou zbraň hromadného ničení, kterou si někteří konspirátoři spojují s tunguskou záhadou (jak již bylo naznačeno, ta zde má samostatnou kapitolku, ale bez spojení s Teslou).

Kniha, co se píše sama

Publikace tedy představuje velmi rozmanitou, populárně orientovanou encyklopedii, nebo spíš ne zcela koncepčně sestavenou sbírku nejrůznějších omylů, podvodů a slepých uliček v cestě za poznáním. Hledisko výkladu sebejistě zastává osvícené podání, které onou kýženou jistotou a objektivní vědeckou pravdou disponuje. Vzhledem k obsahu knihy to není zcela bez ironie. Neotřesitelná autorita populárně podávané vědy nám poskytuje iluzi, že my jsme ti, kteří „teď už vědí“, přestože nás pro pobavení zásobí příklady mnohých, kteří „tehdy ještě nevěděli“. Celkově se nicméně jedná o poměrně inspirativní záležitost, která bude lákat k občasnému zalistování – ať už pro pobavení, či pro rychlé dohledání stručných argumentů, které pomohou uvést na pravou míru určité „hospodské“ spekulace. Co se týče samotného vydání, je docela zarážející, že v textu nejsou nikde uvedeni autoři jednotlivých příspěvků. Jedná se o překlad anglického vydání, tudíž jediný, kdo je zde mimo další členy redakce uveden, je český překladatel. Jinak to vypadá, že se kniha původně napsala zcela sama (nebudeme to pro jistotu považovat za přílišnou záhadu či hoax). V anotaci ke knize se nicméně můžeme dozvědět, že jde o publikaci shromažďující příspěvky „odborníků časopisu Popular Science“. Publikace je v závěru vybavena rejstříkem, ovšem co do počtu stran je jeho rozsah zastíněn následujícím výčtem dalších obdobně populárně-naučných knih nakladatelství Omega.