Metoděj
Albena vykouzlila fantastickou oslavu. Nejdřív vyhrožovala, ještě jsme spolu, miláčku, neskončili, nemysli, že ti to jen tak projde, ještě si to vyřídíme, nejradši bych se na to vykašlala, ale už jsme rozeslali pozvánky, byla by to i moje ostuda, a tak dále, a tak dále. Organizační talent má mimořádný, to se musí nechat, ví, co se sluší a patří.
Slavnostní výzdobu a opulentní oslavu chystala dlouhé týdny. Sedmdesátka je ocenění životních zásluh, zafilozofovala, když jsme si lámali hlavu, jak si s oslavou poradíme. Chápu, co tím myslí, člověk udělal, co udělat mohl a měl, je čas na bilancování, kdo se má čím pochlubit, ať se pochlubí a přijímá pocty. Ze staré gardy vysoce postavených důstojníků dorazili všichni, co jsou ještě naživu, dokonce i dva generálové mi prokázali tu čest. Samozřejmě dorazili jako poslední. Uniformy zasalutovaly, vzdaly vojenskou čest, pak uniformy svlékli, vyhrnuli rukávy, debužírovali v košilích. Na pozvánce stálo: „Žádné dary, prosím.“ (Případné finanční příspěvky posílejte na níže uvedené konto sirotčince.) Tenhle trik Albena odkoukala od londýnské neteře...
Celý text ukázky naleznete zde.
Překlad ukázky z románu Moc a vzdor
Na iLiteratura.cz se souhlasem nakladatelství
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.