Japonština a čeština jsou jazyky více než vzdálené. I proto je překvapující, kolik překladů českých autorů bylo od začátku 20. století do japonštiny pořízeno a jak široká škála české literatury má možnost oslovit japonské kulturní prostředí.

Vůbec první díla české literatury byla přeložena do japonštiny z angličtiny a z němčiny, a to na začátku 20. století. Z velkých jmen je nutné uvést především Karla Čapka. První překlad R. U. R. do japonštiny byl vydán v roce 1923 pod názvem Umělý člověk. Od té doby se ale toto dílo překládá pod původním názvem R. U. R., případně jako Robot. I tak je ale v Japonsku stále poměrně málo lidí, kteří vědí, že slovo robot pochází z češtiny. Mezi další známá díla české literatury první poloviny dvacátého století patří především Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka, jež byly do japonštiny přeloženy v roce 1930.

Od konce druhé světové války do začátku 70. let byly v Japonsku představeny kromě beletrie pro dospělé i nejdůležitější české pohádky a knihy pro děti. Světově pravděpodobně nejoblíbenější krtek Zdeňka Milera se překladu dočkal už v roce 1967, téměř zároveň s pohádkou O chytré kmotře lišce Josefa Lady nebo o několik let později vydanou Babičkou Boženy Němcové, jež byla přeložena v roce 1971. Mnoho japonských rodičů při hledání vhodné knížky pro své děti nakonec sáhne po pohádkách, které sami četli v dětství a které pocházejí právě z české literatury.

Od 70. let se překlady české literatury do japonštiny prováděly již přímo z češtiny. Z hlediska jazykového vzdělávání je důležité také to, že v roce 1975 byla vydána vůbec první učebnice českého jazyka napsaná v japonštině a určená pro japonské studenty. Od 70. let do 90. let byli hlavními překládanými autory Karel Čapek a Milan Kundera, od něhož si japonští čtenáři oblíbili zejména román Nesnesitelná lehkost bytí a zároveň i jeho filmové zpracování, které bylo v Japonsku uvedeno již v roce 1988. Nového překladu se v této době dočkala Čapkova hra R. U. R. V roce 1987 byla přeložena próza Dům o tisíci patrech od Jana Weisse (česky 1929), jež je dodnes velice oblíbená. V 80. letech byly poprvé představeny také obrázkové knihy pro děti od autorů, jako byli Josef Paleček, Libuše Palečková, František Hrubín nebo Eduard Petiška.

Po pádu komunistické totality počátkem 90. let začalo v Japonsku vycházet mnoho historických knih o sametové revoluci nebo o Václavu Havlovi. Tehdejší politická situace v Československu přitahovala pozornost i ve vzdáleném Japonsku. V 90. letech byla také publikována řada učebnic gramatiky a konverzace českého jazyka a byl vydán první česko-japonský slovník. Z hlediska výuky českého jazyka bylo nejvýznamnější událostí založení první odborně zaměřené katedry českého jazyka na Tokijské univerzitě zahraničních studií v roce 1991. Po otevření hranic bývalých socialistických států bylo konečně možné začít do střední a východní Evropy vysílat první japonské vysokoškolské studenty. Spolu s nimi se rozšířil jak počet překladů z češtiny do japonštiny, tak rejstřík překládaných spisovatelů. Příkladem rozmanitosti překladů jsou tituly jako Hodina tance a lásky od Pavla Kohouta nebo Všecky krásy světa od Jaroslava Seiferta. Zajímavostí je i to, že se mezi překladateli v této době objevují nejen profesionálové, ale například i divadelní režisér nebo hudebník, kteří v Čechách po určitou dobu žili, naučili se česky a začali se věnovat překladu. Díky nim byla do japonštiny převedena díla jako Vždyť přece létat je snadné od Ivana Vyskočila nebo Má veselá jitra od Ivana Klímy. V roce 1997 byl v Japonsku uveden oscarový film Kolja od Zdeňka Svěráka a spolu s ním byla ve stejném roce přeložena i knižní podoba scénáře pod názvem Kolja s podtitulem Praha lásky. V porevoluční době totiž bylo klíčové slovo, které charakterizovalo Českou republiku, právě „Praha“. Podtitul byl přidán do názvu filmu s jasným cílem zvýšit jeho atraktivitu pro diváky.

Zhruba od roku 2000 do roku 2010 nastala doba, kdy Česká republika začala být v Japonsku známá v různorodějších aspektech. Jedním z tehdejších bestselerů byl román japonského spisovatele Kazuya Harue pod názvem Pražské jaro. Jde o epický příběh o romantické lásce mezi hlavní hrdinkou, která pochází z východního Německa, a Japoncem, který je vyslán jako tajemník do Prahy. Mimo literaturu získávají v Japonsku v této době na popularitě čeští filmoví animátoři a tvůrci jako Jiří Trnka, Karel Zeman, Břetislav Pojar, Jan Švankmajer nebo Jiří Barta. Podobnému zájmu se těší i česká grafika, která se do povědomí Japonců dostala prostřednictvím filmových plakátů nebo krabiček zápalek. Japonské cestovní kanceláře také v této době začínají organizovat skupinové zájezdy po Evropě s prohlídkami významných měst, mezi nimiž nikdy nechybí Praha. Turistický zájem Japonců se zřetelně přesouvá od západní ke střední Evropě.

Z dalších překladů byla v roce 2002 vydána Smrt krásných srnců od Oty Pavla. Jedním z nejlépe hodnocených filmů následujícího roku se stal Hřebejkův snímek Musíme si pomáhat. V roce 2006 byla publikována výzkumná práce o Jiřím Kolářovi od japonského bohemisty Keniči Abe. Jedná se o první knihu, která představila české umění a literární historii 20. století v japonštině. Ve stejném roce byly vydány české dějiny od japonského historika Hideta Sacumy. Tato publikace představuje úvod do českých dějin a dodnes je považována za jednu z knih, které si musí každý Japonec před cestou do České republiky přečíst. Od roku 2007 až dodnes je postupně překládáno dílo Bohumila Hrabala, a to těmito japonskými bohemisty: Keniči Abe, Itaru Iidžima, Tacuo Išikawa, Kijomi Hirano. Zároveň byla přeložena část české literární klasiky, např. Staré pověsti české od Aloise Jiráska, České pohádky od Karla Jaromíra Erbena. Japonští bohemisté též přeložili aktuálnější tituly od autorů, jako je Ladislav Fuks, Pavel Brycz, Michal Ajvaz nebo Patrik Ouředník.

Od roku 2000 vstupují původní překlady klasické světové zahraniční literatury 19. století a začátku 20. století do nové fáze, kdy postupně dochází k opětovným překladům těchto knih. Pro ilustraci byla moderně přeložena díla Franze Kafky, F. M. Dostojevského nebo Antoinea de Saint-Exupéryho. Jedním z důvodů vzniku řady nových překladů je fakt, že uplynula autorská práva vydavatele i překladatele. Tento trend dokreslují například i nové překlady Raymonda Carvera, Trumana Capoteho a J. D. Salingera, jejichž autorem je dnes již světově známý autor Haruki Murakami. Příchod mladých překladatelů představuje dobrou příležitost, aby i další generace japonských čtenářů četly světovou literaturu.

Dnešní svět se stává díky technologiím, cestování a pracovní mobilitě stále globalizovanějším, spolu s tím se zlepšuje i úroveň a šíře překládané literatury. Fakt, že se v Japonsku překládá přímo z češtiny, napomáhá k lepší prezentaci české literatury i kultury. Vydání každé překladové knihy je obecně událost, která titulu otevírá dveře k dalším překladům do jiných jazyků. Překlad zpřístupňuje dílo širšímu okruhu čtenářů a zvyšuje tím jeho původní hodnotu, což je na překladové literatuře to nejzajímavější. Zároveň je to důvod, proč je po celém světě stále čtena.