Astrid Lindgrenová (1907–2002) inspiruje už mnoho desetiletí čtenáře na celém světě. A to nejen svou tvorbou, jíž ovlivnila literaturu pro děti jako málokdo jiný a přinejmenším švédští autoři na ni dodnes v mnohém navazují. Lindgrenová byla v pozdějších letech také výrazná osobnost švédské společenské debaty, vytrvale hájila zejména práva dětí a zvířat. A není žádným tajemstvím, že se sama musela v některých obdobích se životem doslova prát.

Dospělí čtenáři se u nás s jejím příběhem mohli seznámit v roce 2006, kdy v nakladatelství Albatros vyšel životopis od Margarety Strömstedtové, původně ovšem vydaný už v roce 1977. Zajímavé nahlédnutí do autorčina života a světa představují také Lindgrenové Válečné deníky (česky 2017). Nejnovější publikace představuje Astrid Lindgrenovou dětem – ty mají k jejím knihám nejblíž a není špatný nápad umožnit jim dozvědět se něco o ženě, která stvořila jejich oblíbené hrdiny.

Publikace norské literární vědkyně Agnes-Margrethe Bjorvandové (nar. 1969), bohatě ilustrovaná Lisou Aisato, provází děti Astridiným životem bez toho, aby sklouzávala k suchopárnosti: biografické údaje střídají nejrůznější zajímavosti, citáty, krátké zábavné epizody a také odkazy na Astridino psaní – čtenáři se třeba dozvědí, že mnohé postavy z oblíbených knih jsou inspirované skutečnými osobami z Astridina okolí a že i Bullerbyn doopravdy existuje. Autorka zkušeně pracuje s živými detaily, díky nimž si děti popisované skutečnosti snadno představí. Každá dvoustrana je věnovaná určitému tématu nebo myšlence (namátkou: Astrid nastupuje do školy a seznamuje se s Madynkou, Dospívání je otrava, Supertajná zaměstnání, Nejdražší řidičák ve Švédsku, Odkud se braly všechny nápady?, Osamělost…). Stranou nezůstávají ani obtížná témata jako situace po narození nemanželského syna, válka, nemoc nebo smrt – stejně jako Lindgrenová si ani autorka knihy Bjorvandová nemyslí, že některá témata „nejsou pro děti“, raději se je snaží srozumitelně a citlivě vysvětlit. Dodává, že pro Lindgrenovou psaní leckdy představovalo nejdůležitější útěchu. A mimochodem děti seznamuje i se spoustou drobných zajímavostí, jako třeba jak vypadá a k čemu byl Astrid užitečný těsnopis.

Něžné, zasněné ilustrace mají možná trochu větší šanci oslovit holčičky než kluky, ale vyprávění bude čtivé pro všechny. Nakladatel uvádí, že titul je určený dětem od pěti let; osobně bych jej doporučila čtenářům tak od druhé třídy, přičemž nudit se při jeho předčítání nebudou ani rodiče. Těm kniha zároveň otevírá možnost popovídat si s potomky o některých choulostivějších tématech, která malým zvědavcům možná vrtají hlavou.

Mladí čtenáři si díky knize mohou uvědomit, že i slavná spisovatelka byla kdysi normální holčička, která si hodně hrála, někdy zlobila a občas jí bylo smutno. Že její příběhy nespadly z nebe, ale vytvořila je díky svým zkušenostem a vedlo ji k tomu přání udělat vyprávěním někomu radost. A že to neměla vždycky jednoduché. Kdo ví, třeba nahlédnutí do Astridina života někoho povzbudí k vlastním literárním pokusům.

Na závěr si zaslouží zmínku živý a přirozený překlad textu Kateřiny Krištůfkové a bezchybná redakční práce, díky níž při čtení neodvádí pozornost snad ani jediný překlep.