Na nedostatek populárně naučných knih přibližujících nejrůznější fyzikální problémy si na českém trhu jistě stěžovat nemůžeme. Ba v jistém smyslu snad až naopak, tématem neotrkaný čtenář aby v knihkupectví před regálem plným rozmanitých a úžasně pojmenovaných titulů vystál důlek, než si vybere „ten správný“. Na druhou stranu pestrá nabídka je pouze následkem trvale vysoké poptávky, díky níž se k nám dostávají i okrajovější či specializovanější publikace, což je nepochybně dobře. Každopádně konkurence je značná, a aby se ta která knížka prosadila, musí nabídnout něco nového, originálního, zkrátka musí si pozornost čtenáře tvrdě vydobýt.

Jedním z posledních děl vtrhnuvších na toto pomyslné kolbiště je kniha Vesmír jako na dlani, která vyšla coby dvaašedesátý svazek edice Aliter. Na svědomí ji má mladý francouzský autor Christophe Galfard (nar. 1976). Jeho jméno zatím většině čtenářů asi příliš neřekne, nicméně se zdá, že s trochu štěstí jej budeme za pár let skloňovat v jednou šiku s hvězdnými popularizátory fyziky, jako jsou třeba Michio Kaku, Martin Rees, John D. Barrow, Lawrence M. Krauss a samozřejmě Stephen Hawking. Právě světočára posledního z nich se s tou Galfardovou v minulosti již protnula. Hawking byl totiž na univerzitě v Cambridge vedoucím Galfardovy doktorské práce věnované (nepřekvapivě) problematice černých děr, konkrétně takzvanému informačnímu paradoxu (nedávno o něm Hawking psal kupříkladu v kratičkém spisku Černé díry, Argo a Dokořán, 2017). Zároveň spolu (a s Hawkingovou dcerou Lucy) napsali knihu Jirkův vesmírný lov pokladů (George's Cosmic Treasure Hunt, 2007; česky Knižní klub, 2009). V současné době však Galfard na univerzitě již nepůsobí, místo toho se pustil, jak sám poznamenává, do „rozšiřování vědeckých znalostí mezi širokou veřejnost“. Výsledkem tohoto úsilí je mimo jiné i recenzovaná kniha a nezbývá než si položit otázku: Nabízí Vesmír jako na dlani ve srovnání s konkurencí něco, čím by dokázal své konkurenty trumfnout?

Z rodné planety dál a dál a za okraj

V kratičké předmluvě dává autor jasně na srozuměnou, že jeho kniha se řadí do kategorie „žádné rovnice! (samozřejmě až na E=mc2)“, což jistě potěší nemalou část potenciálního čtenářstva. Cíle si však Galfard neklade nijak skromné, chce totiž ukázat celý vesmír, „tak jak ho chápe dnešní věda“. Text je rozdělen do sedmi tematicky kompaktních celků. V tom prvním autor čtenáře bere na pouť od naší rodné planety, přes nejrůznější kosmická tělesa až na samý okraj pozorovatelného vesmíru. Snaží se tak nastínit, jak nesmírně rozlehlý kosmický prostor je a jak nepatrnou se jeví v tomto porovnání nejen naše Země, nýbrž celá sluneční soustava, ba celá Mléčná dráha. V další části představuje různé zákonitosti, kterými se vesmír řídí, popisuje například, co je to gravitace a jaký má vztah k dalším základním interakcím. Některá témata však zůstanou jen nakousnuta a plné pozornosti se jim dostane až v části třetí (Relativita), respektive čtvrté (Na skok do kvantového světa), které se zabývají otázkou fungování vesmíru v měřítku jak náramně velkém, tak nesmírně malém.

Nyní již čtenář ví konečně dost na to, aby jej autor mohl vzít ještě kousek dál, za hranici viditelného vesmíru, která byla poslední štací úvodní vesmírné pouti. Cílem této pasáže (K počátku prostoru a času) je odhalit, jak vlastně všechno začalo, ale taktéž vysvětlit, proč si myslíme, že to vůbec nějaký začátek mělo. Konec konců to není tak dávno, co se badatelé domnívali, že vesmír žádný počátek nemá, a dnes všeobecně známá teorie o vzniku (přesněji o zahájení rozpínání) vesmíru v jednom určitém bodu (velký třesk) se v ucelenější podobě ustavila až v druhé polovině minulého století. Přestože naše znalosti o podobě a fungování kosmu rostly v posledních sto letech opravdu nevídaným tempem, stále se objevuje mnoho nejasností a problémů, s nimiž si zatím nevíme tak docela rady, a je otázka, jestli je vůbec kdy rozlouskneme.

Právě tomu se věnuje předposlední část, v níž čtenář pozná, co se skrývá za často opakovanými, pro laika však trochu mlhavými pojmy temná hmota a temná energie. Lépe řečeno, autor na rovinu přiznává, že v tomto ohledu jsou naše znalosti stále kapku bídné. Dojde samozřejmě i na černé díry, které, jak již zmíněno, představovaly hlavní předmět Galfardova postgraduálního výzkumu v Cambridgi. Možná i proto je cesta za horizont událostí černí díry v jeho podání jednou z těch nejsugestivnějších v porovnání s tím, jak ji s oblibou popisují jiní autoři. V sedmé a závěrečné části pak Galfard prezentuje některé z nejnovějších hypotéz o fungování vesmíru a nechybí samozřejmě ani strunová teorie, kterou proslavil Brian Green v Elegantním vesmíru (The Elegant Universe, 1999; česky Mladá fronta, 2001), dnes již bez nadsázky klasickém díle populárně naučné literatury.

Kouzelný průvodce, žlutý robot a teta

Ovšem samotný výčet toho, čím se kniha zabývá, ještě neříká nic o jejích kvalitách, respektive o tom, zda se nějakým způsobem liší od hromady další titulů zabírajících se obdobnou tematikou. Za jeden z nejpozoruhodnějších aspektů lze považovat styl, kterým autor různé poznatky servíruje. Nepodává je jako suchý výčet faktů, doplněný sem tam o rádoby vtipnou historku, ideálně ještě o tu, kterak došlo k objevu reliktního záření (což znalci podobných knih zvládnou odříkat z hlavy i o půlnoci), ale pokouší se o maximálně aktivní přístup, jímž čtenáře vtahuje přímo do děje.

Celý text je fakticky jednou neobyčejnou cestou, na které Galfard coby průvodce bere všechny, kdož baží po poznání vesmíru, do jeho nejúžasnějších zákoutí. Své pasažéry přitom nechá uhánět z jedné strany kosmu na druhou světelnou i nadsvětelnou rychlostí (fantazii přírodní zákony meze nekladou). Následně je zase v mžiku promění v titěrné trpaslíky, aby mohli na vlastní atomární oči sledovat děje probíhající v kvantovém světě. A pokud by ani to nestačilo, pokračuje výpravou přímo do nitra atomu a o chvíli později je nechá nahlédnout až za „okraj“ našeho vesmíru. Po celou cestu autor se čtenářem živě diskutuje, ať už sám, nebo prostřednictvím svých pomocníků (prohnaný žlutý robot a ještě prohnanější tetička z Austrálie), přičemž nadnáší a vzápětí i zodpovídá otázky, které v průběhu četby nutně vyvstanou. Mnoho kapitol tak má spíš podobu dialogu než suchého popisu, na nějž jsme si již navykli jinde.

Umění metafory

Nejdůležitější je nicméně fakt, že Galfardovi se podařilo přesně to, co si předsevzal hned na začátku, totiž vylíčit naše dnešní znalosti o vesmíru tak, aby jim opravdu porozuměl téměř každý. Je až neskutečné, jak elegantně dokázal popsat Einsteinovu relativitu či kvantovou mechaniku (člověk by skoro až věřil, že tomu konečně rozumí) a zároveň vysvětlit, proč se vědcům i přes enormní úsilí stále nedaří tyto dvě teorie sjednotit v takzvanou teorii všeho. Srozumitelnost textu je nepochybně dána i způsobem prezentace jednotlivých témat. Autor totiž krom vytříbeného jazyka (což je vlastně pochvala i pro překladatele) disponuje jednou z nejdůležitějších vlastností úspěšného vědeckého popularizátora, totiž schopností přiblížit i velmi komplikované problémy prostřednictvím mnohem snáze uchopitelných metafor. Umí zkrátka brilantně pracovat s čtenářovou fantazií a umožňuje mu, aby si všechno, od kvarků až po hvězdy, zažil takříkajíc na vlastní kůži.

Podstatným atributem, který výše uvedené jen podtrhuje, je skoro až didaktická povaha textu. Galfard začíná skutečně od nejzákladnějších a nejobecnějších poznatků, které následně využívá k postupnému přibližování složitějších záležitostí. Celá kniha díky tomu působí jako logicky dobře provázaný celek. Občas se sice stane, že některé informace se vyskytnou na více místech, popřípadě je autor považuje za natolik zásadní, že je i v průběhu jedné kapitoly zopakuje hned několikrát, ale snad i díky tomu bude kniha přístupná zájemcům, již mají s podobnou literaturou dosud jen minimální zkušenost.

Co se týče otázky vyřčené v úvodu, totiž jestli Vesmír jako na dlani nabízí něco nového, něco proč se po něm vyplatí sáhnout, nebo jestli bude jen další knihou o vesmíru, která představuje uspořádanou, leč rychle zapomenutelnou součást časoprostoru, je z výše uvedeného dozajista patrné, že vše nasvědčuje možnosti první. Svazek je totiž zajímavý i přínosný už jen díky autorovu originálnímu přístupu k námětu, což má za následek zábavný, srozumitelný, a přesto informačně bohatý text, který zvládne zkrotit vesmír do podoby, v níž si jej může osahat vskutku téměř každý.