Třebaže dávné představy o Zemi coby středobodu vesmíru, kolem nějž obíhá Měsíc, pět planet a pár tisíc hvězd viditelných pouhým okem, doznaly během staletí ohromných změn, úžas, který většina z nás pociťuje při pohledu na noční oblohu nezastřenou světelným smogem, se nijak nezmenšil, ba naopak. Čím víc toho víme, tím úchvatnější nám ten pohled připadá. Nepředstavujeme si už jen pár planet Sluneční soustavy a jejich oběžnice, ale také světy obíhající kolem miliard hvězd v miliardách galaxií, neviditelné černé díry, mlhoviny či prapodivné neutronové hvězdy. Vesmír se každým dnem rozpíná. A to nejen metaforicky z hlediska toho, kolik toho o něm víme nebo kam dohlédnou naše přístroje (jež vzhledem ke konečné rychlosti světla nehledí do dálky, nýbrž do minulosti), ale i doslova. Dnes jsou si vědci v podstatě jistí, že se vesmír rozpíná, a to možná dokonce stále rychleji.

Co o vesmíru, jeho struktuře, počátku či možném konci v současnosti víme? Jak zní nejaktuálnější odpovědi na nejzásadnější kosmologické otázky? To se ve své nejnovější knize Co žere vesmír? (What‘s Eating the Universe?, 2021) rozhodl čtenářům zprostředkovat britský fyzik a popularizátor vědy Paul Davies (nar. 1946), který je mimo jiné plodným spisovatelem. Za bezmála padesát let má na kontě téměř tři desítky populárně naučných titulů, z nichž byla řada přeložena do češtiny – například Pátý zázrak (Columbus, 2001), Kosmický jackpot (Dokořán, Argo, 2009) nebo Podivné ticho (Dokořán, Argo, 2011).

Zatímco uvedené knihy se většinou točily kolem jednoho ústředního tématu, od vzniku života či vesmíru jako takového po hledání mimozemské inteligence, tentokrát na to šel Davies docela jinak. V poměrně útlém svazku si ve třiceti krátkých kapitolách posvítil na kosmologii takříkajíc od A do Z. Krom výše uvedených otázek tak probírá celou řadu dalších, od těch řekněme otřepaných, jako proč je v noci tma, co víme o velkém třesku, jak bylo objeveno reliktní záření a co nám o vesmíru prozrazuje nebo jak probíhá hledání teorie všeho, po ty méně otřepané, například kde hledat střed vesmíru nebo jestli může vesmír vzniknout z ničeho, byť i na takové věrní čtenáři podobného typu literatury někdy a zpravidla nejednou narazili. K vůbec nejzajímavějším patří eponymní kapitolka Co žere vesmír?, která se zaobírá tajemnou skvrnou na mapě teploty reliktního záření: obrovskou oblastí, která je z nějakého důvodu chladnější než okolní prostor. Původ této odchylky přitom zůstává nejasný a Davies v této souvislosti dodává: „Na první pohled to vypadá, jako by nějaký vesmírný obr ukousl z kosmu gigantické sousto, po kterém zbylo jen superprázdno.“ Přestože jednoduché vysvětlení tohoto jevu neexistuje, autor pár hypotéz uvádí, a to i těch celkem divokých, například že vesmír sám sebe zevnitř požírá nebo že jde o bublinu ničeho, která se nekontrolovatelně rozpíná a pohlcuje vše, co jí přijde do cesty.

Krom výše uvedeného dojde i na obvyklá témata typu temné hmoty a temné energie, teorie multiverza, kvantové mechaniky či teorie relativity, tedy na věci, jež často mnohem zevrubněji zpracovává řada jiných knih, včetně těch dostupných v češtině. To ovšem neznamená, že by Davies mlátil prázdnou slámu. Co žere vesmír? je sympatickým přehledem problémů, jež řeší současná kosmologie a jimiž se autor celý svůj profesní život zabývá. Ačkoli tedy ve výběru témat není příliš originální, v jejich zpracování v rámci možností ano a zpravidla je dokáže nahlížet i z méně obvyklých úhlů. Z textu je navíc jasně patrná jeho láska k tomu, o čem hovoří, i že Co žere vesmír?, který obsahuje mnoho autobiografických zmínek, nepsal z povinnosti, nýbrž z čiré radosti a nadšení, jež zdatně přenáší na čtenáře.

Výsledkem je osvěžující, čtivá a srozumitelně i vtipně napsaná kniha pro širokou veřejnost, která sice vzhledem k rozsahu nezabíhá do přílišných podrobností a klouže spíš po povrchu, ale klouže po něm víc než elegantně. I když cílí primárně na zájemce o problematiku, kteří v dané oblasti zatím nejsou příliš sečtělí, zklamaní nebudou ani ti zběhlejší. Pro ty první bude vynikajícím úvodem a solidním základem pro další četbu, pro ty druhé především příjemným osvěžením dříve čtených informací i jejich aktualizováním, neboť co v kosmologii platilo ještě před dvaceti i deseti lety, může být už zase trochu jinak.