Srdce temnoty, enigmatická novela britského spisovatele polského původu Josepha Conrada, se i více než sto let po svém vydání těší nebývalému zájmu čtenářské veřejnosti, spisovatelů, vědců i studentů a je právem považována za jedno z nejvýznamnějších děl anglofonní literatury dvacátého století. Francouzský filozof Philippe Lacou-Labarthe knihu nazval stěžejním textem západní literatury, americký literární kritik Harold Bloom její neobyčejnou popularitu i pravidelný výskyt na literárních seminářích všeho druhu přisuzuje jedinečné tendenci díla k unikátní dvojznačnosti. V době vydání se knize přitom dostalo jen vlažného přijetí a sám Conrad ji nepovažoval za zvláště významnou. I přesto se od šedesátých let standardně objevuje na seznamech četby pro střední školy i univerzity a touha rozkrýt význam nalézající se mezi řádky tohoto kultovního díla s přibývajícími roky nijak nezeslábla.

Novela přitom mezi čtenářkou veřejností nevzbudila jen pozitivní ohlasy. Především v rámci postkoloniálních studií a v Africe, kam je vyprávění opatřené rámcovým příběhem z Londýna konce devatenáctého století zasazeno, se proti Srdci temnoty zdvihla vlna nevole: nigerijský spisovatel Chinua Achebe ve své přednášce z roku 1975 dílo odsoudil jako rasistické a urážlivé, autora obvinil z démonizace Afriky a jejích obyvatel a z vyobrazení Černého kontinentu jakožto chaotické antiteze k civilizované Evropě, čímž rozpoutal vášnivou debatu na celá desetiletí. Mnozí evropští učenci naopak poukazují na Conradovo očividné přesvědčení, že mezi takzvaně civilizovanými lidmi a domnělými divochy je jen malý rozdíl, a oceňují autorův přesný popis metod a katastrofálních následků kolonialismu. Zároveň je třeba nahlédnout i za ideologický rámec díla – Srdce temnoty je především detailní rozbor sklonu člověka ke zlu a sebeohrožující zkaženosti.

Hlavní postavou a vypravěčem příběhu o plavbě do srdce Svobodného státu Kongo je Charles Marlow, dobrodruh, bystrý pozorovatel kdesi na pomyslném prahu mezi klasickým viktoriánským hrdinou a moderním, chybujícím protagonistou, na němž život zanechal nesmazatelnou stopu – cynik, jenž při cestě do Afriky ve službách jisté obchodní Společnosti sice sdílí stereotypní přesvědčení a předsudky ostatních Evropanů, zároveň však viděl dost světa na to, aby byl schopen vlastního úsudku. Středobodem vyprávění je kromě cesty samotné i tajemná postava jistého Kurtze, o němž se většinu knihy dozvídáme jen prostřednictvím zvěstí a kusých zpráv. Zjevně geniální agent výše zmíněné Společnosti s nadáním pro hudbu a malbu operuje na odlehlé obchodní stanici hluboko v africkém vnitrozemí, odkud posílá více slonoviny než všichni ostatní překupníci dohromady. V průběhu cesty se kolem nepřítomného Kurtze, jenž se podle všeho nechává místními domorodci uctívat jako bůh, utváří jakýsi mýtus: v očích Marlowa i čtenáře přerůstá v archetypální postavu geniálního zlosyna, nadaného, avšak zkaženého jedince, jehož čeká nevyhnutelný pád.

Sám Marlow se objevuje v několika dalších Conradových románech a lze ho alespoň částečně považovat za autorovo alter ego. Conrad, jenž se v roce 1878 přidal k britskému námořnictvu a o osm let později získal britské občanství, byl roku 1890 najat belgickou obchodní společností k službě na jednom z jejích parníků směřujících do Afriky. Při náročné plavbě po řece Kongo kapitán lodi náhle onemocněl a Conrad byl nucen převzít velení. Při psaní Srdce temnoty i mnoha svých dalších příběhů a románů s námořní tematikou pak zužitkoval své vlastní deníkové zápisky i bohaté zkušenosti z plaveb, jichž se zúčastnil v mládí. Conradovo dílo, k jehož svébytnosti přispívá mimo jiné i autorův polský původ, se tak vyznačuje nebývalou autentičností.

Co je však hlavní příčinou toho, že Srdce temnoty ani po sto letech nepřestává fascinovat vědeckou obec i širší čtenářskou veřejnost? Základem k rozklíčování jedinečnosti Conradovy novely je její název. Ten v sobě stejně jako zbytek díla ukrývá myriádu významů. První z nich je očividný a odkazuje na fyzickou temnotu Afriky, jíž se ze zjevných důvodů přezdívá Černý kontinent. Další, mnohem zásadnější, pak poukazuje na temnotu lidské duše. Afrika bývá v literatuře často zobrazována jako jakýsi liminální, iniciační prostor – legendární kolébka života a poutní místo, kam se vyhořelý hrdina uchyluje v touze najít smysl života. Za všechny jmenujme populární ironicky laděný román amerického židovského spisovatele Saula Bellowa Henderson, král deště, příběh milionáře ve středních letech, kterého pocity neklidu a nenaplnění nakonec doženou až mezi primitivní kmeny v nitru rovníkové Afriky, kde hrdina pozná sebe sama a znovu nalezne chuť žít.

I když je podobná cesta plná těžkostí a nesnází, její dopad na protagonistův život je obecně vzato příznivý a celkové vyznění děl spadajících do této kategorie bývá většinou pozitivní. Na druhé straně pomyslné barikády pak stojí díla jako Srdce temnoty, kde ponor do hlubin neznámého a potenciálně nepřátelského světa – v tomto případě afrického kontinentu – vede k absolutní zkáze a morálnímu rozkladu. Myšlenky o náchylnosti člověka ke zlu byly během dvacátého století, jež zakusilo dvě světové války, zcela zásadní a nepochybně i ony přispěly k přetrvávající popularitě díla. Marlow z cesty do hlubin lidské duše, kde se skrývají ty nejhorší, nejtemnější hrůzy jako vystřižené z nočních můr, sice vyvázne životem, ale je navždycky poznamenám tvrdou zkušeností a (drsnými) vzpomínkami, před nimiž není úniku.

Přestože Conradova tvorba nese prvky doznívajícího realismu devatenáctého století, spisovatel bývá právem považován za jednoho z raných představitelů modernismu, jehož unikátní vypravěčský styl a antihrdinské postavy ovlivnily takové velikány, jako byli Francis Scott Fitzgerald, William Faulkner nebo Ernest Hemingway. Dle autorových vlastních slov se literární text zřídkakdy omezuje na jeden jediný význam: čím více se blíží uměleckému dílu, tím více vzrůstá jeho symbolika. Právě široký interpretační prostor, jejž Srdce temnoty čtenáři nabízí, je jedním z hlavních důvodů jeho ústředního postavení v dějinách modernismu. Marlowovu cestu do centrální Afriky a jeho střet s démonickým Kurtzem lze považovat za politické vyjádření ohledně imperialismu a rasy, za kritiku byrokracie, za sestup do hlubin pekla, za trýznivou pouť do vlastního nitra. Temný, místy náročný text nic nedává zadarmo a od čtenáře vyžaduje pozornost a intelekt – za ty ho však odměňuje plnou měrou. Srdce temnoty je tajuplná, mistrovská směsice dobrodružného žánru, iniciačního románu a psychologické analýzy, která je hodná moderní literatury dvacátého století.