Bostonský spisovatel Dennis Lehane uhranul čtenáře doma i ve světě způsobem, jakým dokázal oživit žánr drsné školy i v současnosti, kdy namísto elegantních šviháků v sakách a s klobouky ulicím vládnou gangy náctiletých. Ale éra organizovaného zločinu v době prohibice a po ní ho zlákala také a výsledkem je trilogie, jejíž závěrečný díl mají po díle druhém k dispozici také čeští čtenáři. Pro pořádek dodejme, že v češtině schází díl první, protože nakladatelství Paseka vsadilo na jistotu a román Pod rouškou noci zakoupilo hlavně proto, že už se chystala hollywoodská filmová adaptace (její premiéra byla loni).

Ve Zmizelém světě na předchozí knihu Lehane přímo navazuje, byť její znalost není nutnou podmínkou k tomu, aby se čtenáři v ději zorientovali. Hlavním hrdinou je opět Joe Coughlin, gangster původem z Bostonu, který se však přesunul do Tampy na Floridě, kde vybudoval impérium úspěšné natolik, že jej do své struktury dokonce zapojila italská (newyorská) mafie. Momentálně (jsou čtyřicátá léta a Amerika je ve válce, což občas – ale ne moc často – vstupuje do děje) však stojí tak trochu stranou, vedení podniku předal svému kamarádovi už z mladých let Dionu Bartolovi, zčásti proto, že je mu v samostatné pozici lépe, zčásti proto, že Dion je původem Ital, zatímco Joe je Ir, což v mafiánské hierarchii hraje podstatnou roli. Přinejmenším stejně podstatnou jako skutečnost, že Joe má nápady a dobré styky, takže i v pozici jakéhosi poradce a příležitostného organizátora dokáže kartelu vydělat značné peníze, aniž by přitom generoval potíže s policií nebo s nějakými konkurenčními zločineckými skupinami. A i když ví, že v jeho branži se stále někdo dere bezohledně nahoru, žije si celkem spokojený, relativně bezstarostný život. I proto jej velmi překvapí, když se k němu donese, že na něj kdosi najal vraha. A rozebíhá se zprvu pozvolný, postupně však čím dál krvavější střet mezi Joem a neznámým nepřítelem uvnitř gangu, který – jak velí zákony žánru a počet dílů v trilogii – nemůže pro hlavního hrdinu dopadnout dobře.

Oproti předchozímu románu, který se skládal ze dvou docela rozdílných částí, je Zmizelý svět sevřenější, koncentrovaný do kratšího časového úseku, byť vyprávění samozřejmě odbočuje do minulosti, zejména když Lehane portrétuje vedlejší postavy. Postupně vychází najevo, že onen plánovaný atentát na Joea není osamocený čin, ale součást rozsáhlé – a dodejme, že trochu překombinované – intriky, jak se zmocnit vlády nad podsvětím v Tampě. Čtenář ovšem detaily a podstatu tohoto spiknutí odkrývá po dvě třetiny knihy poměrně pomalu, Lehane od hlavní zápletky mnohokrát odbíhá k dějům a postavám epizodním. Rozhodně to nevadí, protože kromě toho, že gangsterské šéfy i poskoky zachycuje v rozličných podobách a rolích (tj. od pozorných otců a manželů přes nelítostné vrahy až k troskám, rozklepaným z hrozeb všeho druhu), postupně vytváří plastický, vícevrstvý obraz floridského podsvětí s mnoha nekonformními vztahy, založenými především na vzájemné prospěšnosti, ale také na strachu, rodinných (výjimečně i mileneckých) poutech, podplácení či vydírání. Lehane přitom používá sice dávno dobře známou, ale stále fungující metodu velmi podrobného až intimního představení i těch postav, které na konci kapitoly končí v louži krve, byť pro další děj bylo těch několik stránek v podstatě zbytečných. Ale výsledkem je sympatická košatost, která docela úspěšně zakrývá, že hlavní zápletka je dosti obehraná variace tradičního schématu gangsterky o vzpouře proti zavedené hierarchii.

I toto schéma má ale Lehane skvěle připravené, v závěru do sebe začnou zapadat zdánlivě bezvýznamné detaily a pouze jednou se autor uchýlí k mírně nefér triku, který použil už v minulém příběhu, že totiž Joea nechá cosi provést, aniž by o tom řekl čtenářům, jakkoliv je většina knihy vyprávěna z Joeovy perspektivy. V druhé polovině kniha navíc nabere zběsilé tempo nebezpečných vyjednávání, zvratů, podfuků, zrad a přestřelek a vražd, jakým Lehane uhranul čtenáře v první, „bostonské“ části předchozího románu. Vypsaný autor tu rozehrál skvělou gangsterskou šarádu, která sice žánr nikterak neinovuje, natož aby mířila výše, ale očekávání čtenářů naplňuje vrchovatě. Nepřehání to navíc s počtem mrtvých, a i když nechává Joea ústřední partii opět vyhrát, do cesty mu postaví několik rozhodnutí, která zásadně kazí jeho do té doby sympatický profil. I proto jsou závěrečné kapitoly tak trpké.

Trojí výlet mezi zločince první poloviny dvacátého století potvrdil autorovu pozici jednoho z nejlepších v kriminálním žánru. Jeho letošní psychologický thriller Since We Fell už se vrací zase do současnosti, kterou umí Lehane zachytit objevněji. Snad se jeho překladu brzy dočkáme – stejně jako prvního dílu trilogie The Given Day, který američtí kritici hodnotili nejvýše. Nejspíše proto, že se od obehraného schématu gangsterky vzdálil nejvýrazněji.