Životní příběh faráře Josefa Toufara (1902‒1950) se pomalu stává součástí naší historie a dostává se do povědomí lidí. Zasadil se o to hlavně spisovatel a básník Miloš Doležal, jemuž se mapování Toufarova osudu stalo do jisté míry životním úkolem. Srostl s ním a je právem pokládán za předního znalce všech souvisejících reálií. Jeho monografie Krok do tmavé noci. Příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a čihošťského zázraku (2015) je obsáhlá kronika všeho, co doposud o Josefu Toufarovi objevil a zjistil.

O době 50. let 20. století, o politických procesech, mučení, o státním teroru, o vraždách nevinných lidí, ale obecně o komunistické tyranii po r. 1948 vznikla zásluhou mnoha badatelů, spisovatelů a televizních či rozhlasových režisérů a scenáristů řada vynikajících dokumentů a prací. Můžeme si přečíst zajímavá svědectví i osobní vzpomínky těch, kteří byli tehdejší totalitní mocí odsouzeni často k mnohaletým žalářům. Postupně mizejí bílá místa, o nichž se ještě nedávno nesmělo mluvit a psát. Vznikají kontextuální studie, které pomáhají porozumět době minulé i nám samým. Vedle toho se vydávají i klasické dějepisné učebnice, jež by měly být zpracované ve špičkové kvalitě těmi nejlepšími odborníky a hlavně jazykem dnešních dnů. Je otázka, jestli tomu tak skutečně je. Konkurovat v době internetu učebnicemi s rozsáhlými texty, když dramaticky klesá míra toho, co jsou studenti i pedagogové ochotní a schopní přečíst, je obtížné. Právě dějepisné knihy pro děti a mládež by měly ukázat, jak jsme sami v sobě přepodstatnili tu část historie, které je nutno se odvážně postavit tváří v tvář a pojmenovat zlo zlem, bezpráví bezprávím, statečnost statečností, odvahu odvahou.

Jedním z podařených pokusů, jak studentům přiblížit dobu 50. let a životní příběh faráře Josefa Toufara, je komiksové zpracování okolností a konce jeho života. Ústav pro studium totalitních režimů vydal pro žáky základních a středních škol dějepisný sešit s názvem Toufar, který k dané problematice přistupuje v originálním propojení výtvarné a textové složky. Ilustrace a grafická úprava Juliány Chomové vyprávějí příběh způsobem, který má na to, aby mladé čtenáře zaujal. Ilustrátorka zvolila kombinaci sytých černobílých kreseb a rudých skic ve formátu A3, které v jednoduché a atraktivní podobě uvádějí čtenáře přímo do doby a příběhu. Objevují se tu mnohovrstevnaté lidské osudy – faráře Toufara, jeho farníků, lidí z obce, estébáků a soudců. Dialogy jednotlivých postav jsou tradičně umístěné v bublinách a jejich autory jsou Kamil Činátl, Juliána Chomová, Jiří Maha a Čeněk Pýcha. Tři ze sedmi listů jsou graficky vyvedeny jako běžná knižní příloha. Najdeme v ní dobové fotografie, mapu, faksimilie dokumentů, pitevního protokolu či dobových novinových článků. Rubová část listů je připravena k zapsání poznámek, zatímco listy s fotografiemi lze rozstříhat na jednotlivé karty a řešit otázky, které jsou na nich předtištěné.

První vizuální dojem je skvělý. Střídající se černobílá s rudou působí poněkud zlověstně, ale zároveň láká k doslova detektivní historické práci. Rozhovory lidí odhalují strach z toho, co se stalo a o čem se zatím moc neví, jen šušká. Že zatkli pana faráře kvůli fingovanému zázraku s pohybujícím se křížem na oltáři a že chtěl ve spolčení s ostatními „zločinci“ rozvrátit demokratické zřízení Československé republiky. Tíseň, obavy, ponurá atmosféra. To všechno má šanci zapůsobit na čtenáře a vtáhnout ho do vyprávění. Důležité je rovněž pozitivní vyvrcholení příběhu spočívající ve vyšetření případu, v nalezení jeho hrobu, v popsání okolností exhumace, v důstojném uložení jeho ostatků a v právní rehabilitaci obětí. Tento příběh stojí za to, aby byl rekonstruován a aby se na něm kromě hrůz a bídy komunistického režimu ukázaly i kladné příklady odvážných, kteří se vzepřeli nespravedlnosti a zachovali si svou tvář.

Myslím si, že komiksových listů by mohlo být víc, aby se dal příběh vyprávět i v menších celcích a detailech. Přece jen jde svým způsobem o scénář, který sleduje kroky jednotlivých protagonistů. Z praktického hlediska bych jako čtenář uvítal menší formát, asi velikosti pohlednice, a to tím spíš, že se sešit dá stáhnout i v elektronické verzi ve formátu pdf. Pokud by byl rozdělen do vícero malých karet, je větší šance, že si jimi bude čtenář listovat třebas ve svém chytrém telefonu. Mohl by s nimi lépe pracovat, kopírovat je, tvořit např. vlastní koláže a nacházet nové, interaktivní formy sdělení.

Komiksové listy Toufar jsou víc než jen učební pomůcka. Dávají naději, že někoho ještě zajímá historie nedávno minulá a že k ní hledá cestu a přitažlivé způsoby vyprávění. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby se čtenáři, inspirovaní komiksem, pustili do vlastní tvůrčí práce. Být na jejich místě, neváhal bych. Kde jinde se dá začít být historikem, archeologem či archivářem?