Karen Blixenová, nejznámější a nejskandálnější dánská spisovatelka všech dob, se proslavila především díky částečně autobiografickému románu Vzpomínky na Afriku (Den afrikanske Farm, 1937, č. 1948 pod názvem Africká farma; 1992 a 2007), který se dočkal zfilmování s hvězdným obsazením Meryl Streepové a Roberta Redforda v hlavních rolích. Filmová adaptace a africké kulisy se staly výchozím bodem biografie Baronka Blixenová francouzské novinářky a spisovatelky Dominique de Saint Pern.

Zatímco literární dílo baronky žije dodnes, na její skandály, svéhlavost i intriky padl trochu prach, avšak Dominique de Saint Pern se vrátila po autorčiných stopách do dánského Rungstedlundu, kde je dnes z rodného domu Blixenové muzeum, a odkrývá její osobní život. Seznamuje se s barončinými příbuznými, známými i odborníky na její tvorbu a střípek po střípku dává dohromady komplexní obraz volnomyšlenkářské ženy plné vášně, tragiky i nenaplněné touhy a v neposlední řadě ženy sužované pohlavní nemocí, kterou se krátce po svatbě nakazila od vlastního muže. Dominique de Saint Pern vychází také ze vzpomínek Clary Selbornové Notater om Karen Blixen (Poznámky o Karen Blixenové, 1974) a z knihy Pagten. Mit venskab med Karen Blixen (Pakt. Přátelství s Karen Blixenovou, 1974) od dánského spisovatele a básníka Thorkilda Bjørnviga.

Rámec románu tvoří setkání Meryl Streepové s Blixenové služkou a pomocnicí Clarou Selbornovou, která zřejmě nejlépe znala její soukromí i za zavřenými dveřmi. Dominique de Saint Pern nevynechává snad žádnou pikantnost z autorčina rozporuplného osudu. Karen Blixenová se narodila roku 1885 v Rungstedlundu jako druhé z pěti dětí. Její otec, voják a dobrodruh Wilhelm Dinesen, se o deset let později oběsil, zřejmě v důsledku dlouhodobé deprese (dánské nakladatelství Gyldendal o něm v letech 2013 a 2014 vydalo dvoudílnou monografii Toma Buka-Swientyho s názvem Kaptajn Dinesen). Již v mládí publikovala Blixenová první povídky, ale jinak žila poměrně tichý život naplněný domácím vzděláváním vhodným pro mladé dívky té doby. Ten se jí obrátil vzhůru nohama, když se ve dvaceti sedmi letech zasnoubila s dvojčetem své první lásky, bratrancem Brorem von Blixen-Fineckem. Odjeli spolu do Britské východní Afriky, kde se Bror stal manažerem kávové farmy. Neosvědčil se však ani jako podnikatel, ani jako manžel a rodinná akciová společnost v roce 1921 rozhodla, že správu farmy převezme Karen. Manželství se rozpadlo.

Karen v Africe navázala hluboké přátelství a milenecký vztah s lovcem Denysem Finchem Hattonem, který ve skutečnosti nebyl takový hezoun jako Robert Redford a ustupující kouty skrýval pod klobouky. Ale ani tento vztah, byť plný vášně, nedošel naplnění. Milenec udržoval vedle Blixenové poměr i s pilotkou Beryl Markhamovou (známou mimo jiné díky románu Létala jsem za sluncem Pauly McLainové). Pobyt v Africe nakonec nabral špatný směr. Karen neotěhotněla ani v jednom vztahu a zůstala bezdětná. Denys se zřítil s letadlem a zemřel. Blixenová sveřepě bojovala o udržení chodu farmy, ale nakonec byla nucena se jí vzdát a po sedmnácti letech s pocitem prohry odjet zpět do Rungstedlundu.

Vrátila se jako zlomená, zneuznaná a nemocná šestačtyřicetiletá žena, vnitřní energii však vložila do literární tvorby. Úspěch se dostavil okamžitě, prorazila za oceánem i v rodném Dánsku, a to jak pod různými pseudonymy (Isak Dinesen, Osceola, Pierre Andrézel), tak posléze pod vlastním jménem. Největší slávu jí přinesl román Vzpomínky na Afriku, v němž se vrací k životu v Keni, kdy snad jedinkrát mohla být sama sebou. Líčí černý kontinent, jenž ve dvacátých letech minulého století přitahoval mnoho Evropanů a odráží se v  řadě literárních děl. Za hodnotnější jsou ale považovány povídkové sbírky, které česky vyšly v překladu Františka Fröhlicha: Sedm fantastických příběhů (Syv fantastiske Fortællinger, 1935, č. 1999), Zimní pohádky (Vinter-Eventyr, 1942, č. 1986) a Anekdoty osudu (Skæbne-Anekdoter, 1958, č. 1986).

Hnacím motorem Blixenové byly vztahy, láska i neláska. Po návratu domů to byla bohužel spíše neláska, složitý vztah k maloměšťácky uvažující rodině, nemoc a dánská vlhká zima, pravý opak roztoužené horké Afriky. Karen Blixenová však znovu vzplála a naplno rozehrála svou intrikánskou hru. Prakticky doslova k sobě připoutala o generaci mladšího, ženatého básníka Thorkilda Bjørnviga, který jen stěží odolával barončině moci. Oddanost ho na jednu stranu literárně posilovala, na druhou citově ruinovala. Dominique de Saint Pern ukazuje Karen Blixenovou na sklonku života jako tvrdou, nekompromisní ženu, která nepokrytě tká osudy lidí ve svém osobním i literárním okolí. Její počínání dokonce vyústilo ve dva pokusy o sebevraždu, jichž se dopustily ženy, s jejichž muži si Blixenová pohrávala.

Dominique de Saint Pern vykresluje Karen Blixenovou jako ženu mnoha jmen i mnoha identit, jako femme fatale plnou příběhů, zmařené lásky a později zahořklosti. Díky hovorům s odborníky a studiu sekundárních pramenů o ní vypráví realisticky a zároveň poutavě, aniž by ji romantizovala. Četbu bohužel brzdí úsečný, neústrojný styl, skákání v čase i prostoru (střídají se prostředí Ameriky, Afriky, filmové kulisy i Dánsko) a chaotické uvádění mnoha vedlejších postav. Od druhé poloviny se román čte již lépe, protože se autorka omezuje na Kareninu dánskou tvorbu a nepřebíhá od jednoho tématu k druhému. Baronka Blixenová předkládá barvitý příběh silné ženy a výjimečné spisovatelky, který současně dokumentuje moderní život smetánky v první polovině 20. století.