Dá se mysterium lásky vyjádřit pomocí matematických vzorců? Britská vědkyně dokazuje, že do jisté míry ano
Fry, Hannah: Matematika lásky

Dá se mysterium lásky vyjádřit pomocí matematických vzorců? Britská vědkyně dokazuje, že do jisté míry ano

Problematika lásky tu není postižena v celé komplikovanosti. Místo toho autorka stručně seznamuje se zákonitostmi, které se v současnosti uplatňují v partnerském životě obyvatel západního světa, jakkoli se mnozí z nich domnívají, že se chovají nonkonformně a individualisticky. Některá ze zjištění, která předkládá, mohou působit překvapivě, jiná potvrzují staré pravdy.

Dá se cosi tak iracionálního a mysteriózního jako láska vyjádřit pomocí matematických vzorců? Neplatí v této oblasti Pascalovo dictum, že „Srdce má důvody, které rozum nechápe“? I když to může na první pohled vypadat – či znít – neuvěřitelně, slova francouzského filozofa a matematika platí jen do jisté míry. Něco jako „matematika lásky“ totiž zřejmě existuje a dá se spočítat. Poměrně známé jsou empirické pokusy dokazující, že si hledáme v průměru podobně atraktivní partnery, jako jsme my sami. Nebo že na studentských kolejích záleží na tom, jaký pokoj člověk obývá: ti, kteří se setkávají s větším množství potenciálních protějšků (třeba díky tomu, že bydlí blízko u výtahu), mají více známostí.

Do některých z těchto tajemství čtenáře uvádí i kniha Matematika lásky. Vzorce, důkazy a hledání té správné rovnice, která nedávno vyšla česky. Napsala ji Hannah Fryová, která přednáší na University College v Londýně v Centru pro pokročilé prostorové analýzy. Ve své práci obecně používá matematické modely ke studiu vzorců lidského chování od výtržností a terorismu až po obchod a nakupování. I ve své první u nás přeložené (a na Slovensku vydané) knize ukazuje, že nejednáme jako racionálně jednající stroje, ale ani jako chaoti, zcela vydaní napospas vlastním přelétavým citům, nýbrž jsme „předvídatelně iracionální“.

Vyzbrojena znalostí statistik a grafů, radí svým čtenářům, jak funguje hledání vhodného partnera, kolik partnerů musíte vyzkoušet, než najdete toho pravého, jak si ho poté máte udržet, a v neposlední řadě i to, jak připravíte svatbu snů bez zbytečných vrásek. Kupříkladu na internetových seznamkách by podle ní lidé měli raději vsadit na to, čím se odlišují, i kdyby to některým lidem nepřipadalo tak přitažlivé: „Lidem, kterým se líbíte, se budete líbit pořád, a ti nepodstatní ubožáci, kterým ne, vás nebudou obírat o čas.“ Co se týká výběru partnerů, čistě matematicky bychom v prvních 37 procentech času, který strávíme randěním, neměli za „rozumný materiál“ pro svatbu považovat nikoho. A pak bychom se měli vrhnout do náruče nejbližšímu člověku, kterého potkáme a který je lepší než všechno, co jsme dosud viděli. Tedy pokud je nám předurčeno chodit s dvaceti lidmi, měli bychom odmítnout prvních osm adeptů.

Zároveň ale autorka varuje, že ve svém okolí zná množství skvělých, krásných a chytrých třicátnic, které bojují o zoufale nedostatečné množství vhodných nezadaných protějšků. Je to prý dáno tím, že slabší zájemkyně v boji o muže, který se jí líbí, raději vytáhne všechna svá esa, aby jej získala. Naopak silnější zájemkyně, jež je přesvědčená o tom, že představuje dobrou volbu pro kteréhokoli partnera, bude spíše zůstávat pozadu. Když pak muž u atraktivní ženy uvidí malý zájem, raději se usadí s tou, která mu věnuje více pozornosti. Další autorčina rada pro ženy zní: když jdete na seznamovací party, vezměte s sebou kamarádku, která je vám podobná, ale je o něco méně atraktivní. V porovnání s touto vaší ošklivější verzí vyniknete. Obecně Fryová vyzývá všechny: vysoko a často miřte. Pokud zvládnete příležitostná odmítnutí, převzetí iniciativy se nakonec vyplatí.

Pro ty, kteří nakonec svůj vztah chtějí potvrdit svatebním obřadem, nabízí autorka speciální program na vytvoření zasedacího pořádku, který má během hostiny eliminovat potížisty či „ničitele svateb“. A její recept na dlouhodobě spokojený vztah či manželství? Nejlepší vyhlídky mají páry s „velmi nízkým prahem negativity“. Tedy ty dvojice, které nade vším nemávly rukou a umožnily oběma stranám stěžovat si stejnou měrou. Díky tomu zvládají na svém partnerství průběžně pracovat a nedovolují tak, aby jim drobná nedorozumění začala přerůstat přes hlavu.

Některá ze zjištění, která autorka předkládá, mohou působit překvapivě, jiná potvrzují staré tradiční pravdy, například o tom, že bychom neměli nechávat zapadnout slunce nad naším hněvem. Ovšem její místy až trochu cynické rady je radno přijímat s nadsázkou. Je také otázkou, jak má člověk dopředu vědět, s kolika lidmi je mu „předurčeno“ za život chodit, případně kterak má přesně zjistit, která z četných statistik nejlépe odpovídá jeho životní situaci.

Celkově tato útlá knížka samozřejmě nepostihuje problematiku lásky v celé její komplikovanosti a historické, kulturní a sociální proměnlivosti. To ani nebylo jejím cílem. Místo toho vtipně a stručně seznamuje s některými zákonitostmi, které se v současnosti uplatňují v partnerském a sexuálním životě obyvatel západního světa, jakkoli se mnozí z nich domnívají, že se chovají zcela nonkonformně a totálně individualisticky. V neposlední řadě pak bylo autorčiným cílem skrze vhled do matematiky lásky čtenáře podnítit k tomu, aby získali více lásky k samotné matematice. V tomto bodě mnohé humanitně orientované recipienty zřejmě nepřesvědčí. I když je to asi škoda.

Odkaz na přednášku

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Hannah Fryová: Matematika lásky. Vzorce, důkazy a hledání té správné rovnice. Přel. Lucie Bašová, Noxi, Bratislava, 2016, 114 s.

Zařazení článku:

sociologie

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%