Vzájemné prolínání náboženství a politiky patří ke žhavým tématům dnešního světa. Jednostranně je přitom zdůrazňováno násilí, k němuž dnes některé muslimy jejich víra inspiruje, případně zvláště v Čechách údajná hrabivost tradičních církví, které si za pomoci pravicové vlády od státu vymohly – podle většiny Čechů – příliš štědré restituce a finanční kompenzace. Na dané téma se proto zaměřil kolektiv českých sociologů, filozofů, historiků a politologů, aby problematiku rozvedl ve větší šíři a plasticitě. Některé z kapitol se týkají obecných témat vztahu náboženství a modernity či údajné korelace mezi monoteismem a násilím, další řeší problematiku aktuálnější.

Do druhé skupiny patří i příspěvek, v němž Pavel Barša obhajuje – také většinou odborníků zastávanou – tezi, že islám má mnoho podob a v jistých verzích může být slučitelný s demokracií. (I když aktuální vývoj v Turecku, vydávaném donedávna za jeden z mála demokratických, a přitom muslimských států, může být využit ke zpochybnění takového tvrzení.) Samotná představa toho, že existuje jen jeden pravý islám, u nějž by se pak ona slučitelnost dala modelově posuzovat, je totiž podle něj ze sociálněvědního hlediska neudržitelná. Karel Černý předestřel pestrou mozaiku různých islamistických politických proudů v současném Egyptě. Ty často kolísají v tom, nakolik se vůbec mají politického dění účastnit, případně jsou zoufale nejednotní, jako súfíové. Mnozí z tamních šejchů přitom „nesnesitelně lehce“ svalují všechny potíže své země na Spojené státy; paradoxně zavrhují protimubárakovskou revoluci i svobodu, již přinesla, i když bez ní by někteří z nich stále seděli ve vězení. Nástup generála Sísího a potlačení Muslimského bratrstva autor nehodnotí nijak kladně.

Zdeněk R. Nešpor oproti tomu pojednal o náboženské scéně v Čechách. Zopakoval svoje očekávání, že se u nás nebude odehrávat návrat k tradiční institucionalizované religiozitě křesťanských církví, ale spíše budou pokračovat stávající trendy privatizace, individualizace a deinstitucionalizace náboženství. Předvídá proto ústup náboženství z veřejné sféry a ztrátu politického vlivu církví jako institucí. Tento úpadek tradičních denominací přitom nemusí být v rozporu s možným vzrůstajícím vlivem jednotlivých věřících, neboť Nešpor předpokládá vyšší zastoupení vysokoškolsky vzdělaných a výše postavených lidí mezi aktivními členy křesťanských církví – používá v tomto smyslu dokonce pojem „exkluzivní kluby“. A i když u nás vzrůstá obliba alternativních forem spirituality, veřejně, či dokonce politicky se manifestuje jen výjimečně, nemá větší vliv na sociální jednání (typu rodinných oslav nebo pohřbů) a na utváření pevnějších sociálních vazeb či skupin.

Aktuální problematiky Evropské unie se dotýká text Petra Kratochvíla a T. Doležala o vztazích mezi Bruselem a katolickou církví. Po odhlasování brexitu u nás sílí hlasy vykreslující EU jako socialisty ovládanou totalitární instituci řízenou „šílenými utopickými ideology“, jejichž zvrhlým cílem je vytvořit „nového evropského člověka a evropský národ“. Podobné názory jsou přitom žel rozšířené i mezi konzervativními katolickými křesťany. Studie v knize ovšem poukazuje nejen na křesťanskodemokratické zakladatele EU (téma u nás popularizované například politologem Rudolfem Kučerou), ale hlavně na to, že „mezi ideovými cíli EU a cíli katolické církve existuje jistá blízkost (společný je důraz na lidskou důstojnost, solidaritu, mír)“. Jan Sokol pak ve své kapitole uvažuje o potřebě solidarity, o hodnotě a zkušenosti daru „v celosvětové, ba kosmické perspektivě, která by odpovídala zkušenosti globalizovaného světa“.

Většina zařazených příspěvků je solidně vyargumentována a vyznívá konsenzuálně. I Pavel Barša se tentokrát vzdal své intelektuální provokativnosti, již provázejí jiné jeho texty, zvláště na téma Izraele. Autoři se snaží poukazovat spíše na konstruktivní stránky jednání věřících, případně rozumně konstatují obtížnou předpověditelnost toho, k čemu bude formálně tatáž víra různé jedince motivovat. V čemž se odlišují od tak mnohých soudobých politiků, kteří v tom mají až příliš jasno.