Valeria Sitaru se narodila 4. října 1957 ve městě Drobeta – Turnu Severin. V důsledku nehody utrpěné ve věku sedmi let se rozhodla zůstat naživu. Studovala hru na klavír s profesorkou němčiny, latinu na troskách římského opevnění, francouzštinu par avion a angličtinu na Dunaji. Na Trajánově gymnáziu se učila matematiku, fyziku a mens sana in corpore sano. V roce 1977 odjela do Bukurešti, aby se přihlásila na medicínu, ale vešla do divadla. Absolvovala herectví v Institutu divadelního a filmového umění I. L. Caragiala v roce 1982. Po dobu jednoleté stáže působila jako herečka ve Státním divadle v Petroșani. Rychle se vrátila do bukurešťského divadla Giulești a v roce 2000 opustila divadlo Odeon. Doživotně ji nepoznamenala žádná role ani v divadle, ani ve filmech, kde hrála. Pustila se do vysokého školství, kde přednáší herectví na Státní univerzitě divadelního a filmového umění I. L. Caragiala. V roce 2004 obhájila doktorskou práci na téma Rétorika scénického ceremoniálu. Při této příležitosti publikovala Mic tratat de obstetrică teatrală (Malý traktát o divadelním porodnictví). Když její dcera, herečka Ștefana Samira, odjela lodí po Středozemním moři na turné, měla mořskou nemoc a rozhodla se sepsat monology o bukurešťských ulicích – Pentru cine bat străzile (Pro koho se potloukám po ulicích), vydáno s velmi působivou předmluvou od Răzvana Petresca. Herec Vlad Zamfirescu jí říká mami od dvou let a každodenně čte tuto knihu, čímž se vyhýbá největším zácpám v metropoli. Na podzim roku 2009 vyšel v nakladatelství Prier svazek În centrul atenției (V centru pozornosti) – kniha rozhovorů s kapacitami z různých oborů.

Herečka Valeria Sitaru nezískala ani cenu UNITER ani Oskara. Zato obdržela cenu časopisu Luceafărul za publicistiku. Bylo jí řečeno, že exceluje v říši fantazie a má se ještě co učit v oblasti „co není realita“. Od roku 2005 vede rubriku „Blues Letters“ na webu LiterNet.ro.