Černá voda
„Nejlepší švédská detektivka všech dob“ v mnoha ohledech překvapí. Násilné činy v románu Černá voda nepředstavují nosný základ děje, spíše dotvářejí rámec pro zachycení lidských osudů, které jsou různým způsobem propojené.
Další severská detektivka? Na první pohled možná, Černá voda (Händelser vid vatten) se však od záplavy švédských, norských či dánských thrillerů zaplňujících dnes regály knihkupectví v mnohém liší. Kniha vyšla ve Švédsku již v roce 1993, tedy dávno před celosvětovým boomem tohoto žánru. Ihned po vydání se jí dostalo několika ocenění z nejvýznamnějších – v roce 1993 obdržela Augustovu cenu, o rok později cenu Severské rady. V roce 2012 si ji pak čtenáři deníku Sydsvenska Dagbladet zvolili za nejlepší švédskou detektivku všech dob. Ale Černá voda se od většiny „běžné“ produkce liší i jinak. Zapomeňte na skandinávské metropole a rušný život dnešního světa. Na moderní technologie, zuřivé pronásledování vraha, na detektiva – osamělého vlka s nejasnou minulostí. Oprostěte se od všeho, co jste zatím v severské detektivce zažili, a otevřete Černou vodu.
Ocitnete se v bezčasí na severu Švédska, blízko hranic s Norskem. Letargický život v osadě Černá voda naruší během svatojánské noci brutální vražda dvou turistů kempujících uprostřed lesů. Ve stejnou dobu se na stejném místě ocitá učitelka Annie; spolu s dcerkou Miou se vzdává konvenčního městského života a chystá se začít žít „postaru“ v levicovém kolektivu lesní osady Stjärnberg. Téže noci opouští Černou vodu šestnáctiletý Johan, který není schopen dále snášet tyranizování ze strany nevlastních bratrů a sní o lepším životě mezi Laponci, mezi něž díky matčinu původu napůl patří. A je tu ještě místní lékař Birger, stárnoucí muž, který tuší, že se mu rozpadá vztah s manželkou.
Případ zůstává nevyřešený a věci se pohnou kupředu teprve o 18 let později, když dojde ke třetí vraždě. Násilné činy přitom nepředstavují nosný základ děje, spíše dotvářejí rámec pro zachycení lidských osudů, které jsou různým způsobem propojené. Jak tvrdí sama autorka v rozhovoru pro deník Sydsvenska Dagbladet, jejím primárním záměrem nebylo napsat detektivku.
Knihu je možné číst v několika rovinách. Milovník dramatických kriminálních příběhů může přelétnout popisné či psychologické pasáže a dobere se k vyřešení záhadných vražd. Pozornějšímu čtenáři ale kniha nabízí pohled do života lidí, kteří obývají odlehlá a nehostinná místa, kteří mají co a proč skrývat, ale snaží se naložit se svým životem tak, jak nejlépe to v daných podmínkách jde. Další pasáže jsou zase lyrickou oslavou přírody, která určuje lidské konání a dává vzniknout i zaniknout všemu živému. Ať už se čtenář rozhodne číst knihu tak či tak, jsem si jistá, že jej ani v jednom případě nezklame. K hlubokému zážitku bezesporu přispívá i skvělý překlad Dagmar Hartlové, který svou obrazností a jazykovou bohatostí velmi vhodně vystihuje ladění švédského originálu: „Černá voda byla konečná zastávka. Jezero se toho večera lesklo. Břehy pod horami se zrcadlily ve vodě, stejně černomodré a do posledního detailu střapatých kontur smrků věrně zobrazené jako v předloze. Nevypadalo to jako odraz ve vodě, ale jako další moře vzduchu a hlubina padající dolů v dlouhých zalesněných svazích někam ke dnu, na které nedohlédly.“ Překladatelka rovněž doplnila české vydání knihy o obšírný doslov, který odhaluje mnohé skryté významy Černé vody a rovněž představuje Kerstin Ekmanovou jako autorku dalších zajímavých děl zabývajících se převážně proměnami švédské společnosti a postavením ženy v ní.
Uvařte si čaj, udělejte si pohodlí a vychutnejte si s knihou několik podzimních večerů. Jistě nebudete litovat.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.